Michal Ston napsal rozs\u00e1hlou experimentuj\u00edc\u00ed \u00favahu o inscenaci i o experimentu. Poznamen\u00e1v\u00e1 k tomu: „tro\u0161ku zoufal\u00fd pokus n\u011bco si v rychlosti ujasnit, nev\u00edm, jestli to bude schopno tro\u0161ku komunikovat\u2026 sna\u017e\u00edm se cestou trochu op\u0159\u00edt o r\u016fzn\u00e9 (pro m\u011b) autority, ne, \u017ee bych se tedy pod \u010darou chlubil, o koho se v\u0161echno um\u00edm op\u0159\u00edt, jen nechci nikomu kr\u00e1st slova \ud83d\ude42 a uv\u011bdomuju si neschopnost vyj\u00e1d\u0159it se jasn\u011b v n\u011bkolika p\u0159esn\u00fdch v\u011bt\u00e1ch. No nen\u00ed t\u0159eba se se \u010dten\u00edm tr\u00e1pit. Bude-li text nesrozumiteln\u00fd, je to jeho chyba.“ Velmi doporu\u010duji (j\u00e1, redaktor) si text p\u0159e\u010d\u00edst, podle m\u00e9ho n\u00e1zoru je to dosti trefn\u00e9 hled\u00e1n\u00ed a t\u00e1p\u00e1n\u00ed; dosti trefn\u00e9 a zda\u0159il\u00e9 hled\u00e1n\u00ed a t\u00e1p\u00e1n\u00ed: tedy p\u0159esn\u011b to, co m\u00e1 na \u0160r\u00e1mkov\u011b P\u00edsku a kolem n\u011bj b\u00fdt.<\/p>\n\n\n\n\n\n\n\n
Inscenace Pravda Ale\u0161, kterou (douf\u00e1me, \u017ee) p\u0159ivezeme na \u0160P, je prac\u00ed, kter\u00e1 m\u016f\u017ee b\u00fdt ozna\u010dov\u00e1na (a zajist\u00e9 tak\u00e9 bude ozna\u010dov\u00e1na, nebo\u0165 t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed, za\u0159azov\u00e1n\u00ed si, pojmenov\u00e1v\u00e1n\u00ed, usazov\u00e1n\u00ed, uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed, tedy orientov\u00e1n\u00ed se\u2026 je, zd\u00e1 se \u2013 pochopitelnou \u2013 z\u00e1sadn\u00ed lidskou pot\u0159ebou) jako pr\u00e1ce studentsk\u00e1 \u010di \u201ezu\u0161kov\u00e1\u201c. A my jsme skute\u010dn\u011b studentsk\u00fdm souborem druh\u00e9ho stupn\u011b ZU\u0160 (se dv\u011bma \u201ep\u0159est\u00e1rl\u00fdmi\u201c v\u00fdjimkami Studia pro dosp\u011bl\u00e9, jedn\u00edm \u017e\u00e1kem do sou\u010dasn\u00e9ho syst\u00e9mu ZU\u0160 neza\u0159aditeln\u00fdm a jedn\u00edm u\u010ditelem) a proto jsme se jako divadlo studentsk\u00e9 ozna\u010dili i my a p\u0159ihl\u00e1sili jsme na\u0161\u00ed pr\u00e1ci na p\u0159ehl\u00eddku studentsk\u00e9ho divadla. Zde (tedy na krajsk\u00e9 p\u0159ehl\u00eddce v Plzni) si ov\u0161em na\u0161\u00ed Pravdu Ale\u0161 lektorsk\u00fd sbor za\u0159adil do \u201emno\u017einy\u201c divadla experimentuj\u00edc\u00edho a my se tak (tedy nepl\u00e1novan\u011b a bez ambic, co se experimentu t\u00fd\u010de) ocitli ve v\u00fdb\u011bru pro \u0160r\u00e1mk\u016fv P\u00edsek. To t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed a ozna\u010dov\u00e1n\u00ed! Jednoho by a\u017e donutilo k zamy\u0161len\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Na po\u010d\u00e1tku na\u0161\u00ed leto\u0161n\u00ed inscena\u010dn\u00ed pr\u00e1ce byla dor\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed v\u00fdzva, neodolateln\u00fd vtip, l\u00e1kav\u00e1 (l\u00e1kaj\u00edc\u00ed) hra. A z\u00e1rove\u0148 ov\u0161em byla u\u017e ve vzduchu lehce p\u00e1\u010d\u00edc\u00ed pal\u010divost, jaksi dr\u00e1\u017ediv\u00e1 podr\u00e1\u017ed\u011bnost. Vydali jsme se na veselou cestu. A za\u010dalo dobrodru\u017estv\u00ed. Za reces\u00ed \u010d\u00edhalo drama, z ne\u010dekan\u00fdch m\u00edst jsme na sebe vykukovali my sami, vybafla groteska, zam\u00e1vala smrt\u2026<\/p>\n\n\n\n
Samoz\u0159ejm\u011b nebyla ta setk\u00e1n\u00ed tak \u00fapln\u011b samoz\u0159ejm\u00e1, tak \u00fapln\u011b n\u00e1hodn\u00e1. Bylo t\u0159eba jim j\u00edt naproti. Spr\u00e1vn\u011b odbo\u010dit. Spr\u00e1vn\u011b z\u016fstat st\u00e1t a utichnout. Rozhl\u00e9dnout se, zav\u011bt\u0159it, p\u0159ilo\u017eit ucho. Spr\u00e1vn\u011b zabloudit. A za\u0159vat a usly\u0161et se. A rozb\u011bhnout se, co to d\u00e1 (a v\u011bd\u011bt u\u017e, jak b\u011b\u017eet naplno hust\u00fdm porostem). Od toho je tu (tak\u00e9) u\u010ditel. Aby byl pr\u016fvodcem na t\u00e9 cest\u011b. Ov\u0161em je radost, kdy\u017e je koho prov\u00e1zet. Kdy\u017e si pr\u016fvodce najmou opravdov\u00ed poutn\u00edci. Ti, kte\u0159\u00ed bloud\u00ed s po\u017eitkem. \u010ctou stopy. Naslouchaj\u00ed (mn\u011b, sami sob\u011b, vz\u00e1jemn\u011b, sv\u011btu). Kresl\u00ed mapy nov\u00fdch zem\u00ed. Vytv\u00e1\u0159ej\u00ed nov\u00e9 zem\u011b (i beze m\u011b). Radostn\u011b balancuj\u00ed nad propastmi. Nejsou v\u0161ichni takov\u00ed. Ale tihle ano. S mnoh\u00fdmi tak\u00e9 u\u017e jdeme dlouho (a jin\u00ed se p\u0159ipojuj\u00ed nad\u0161en\u011b).<\/p>\n\n\n\n
Ale m\u00edrn\u00edm poetizov\u00e1n\u00ed. I kdy\u017e mysl\u00edm, \u017ee ne plan\u00e9, \u017ee mi pom\u00e1h\u00e1 dobrat se, oslovit podstatn\u00e9. Tedy oslovit (a pojmenovat, artikulovat) to konkr\u00e9tn\u00ed, za\u017e\u00edvan\u00e9, \u017eit\u00e9, \u010din\u011bn\u00e9, kter\u00e9 (pr\u00e1v\u011b a jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee jen proto, \u017ee je tak konkr\u00e9tn\u00ed, tak na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei za\u017eit\u00e9) m\u016f\u017ee p\u0159esahovat k obecn\u00e9mu, nejobecn\u011bj\u0161\u00edmu ba tomu \u0161afa\u0159\u00edkovsk\u00e9mu posledn\u00edmu. \u017de tedy ono byt\u00ed na cest\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 opravdu vn\u00edm\u00e1n\u00edm toho, co n\u00e1s na t\u00e9 cest\u011b (na koberci u\u010debny) dr\u017e\u00ed, \u010d\u00edm to, \u017ee my se tam udr\u017e\u00edme, \u017ee c\u00edt\u00edme tu zem pod sebou a v sob\u011b a kam bychom (vzh\u016fru k nebes\u016fm). A \u017ee je skute\u010dn\u011b podstatn\u00e9 se ocitnout a udr\u017eet na hran\u011b propasti (Barbova neka\u017edodenn\u00ed, luxusn\u00ed rovnov\u00e1ha[1]<\/a>), ale ocitat se a rozkra\u010dovat, balancovat a v\u011bt\u0159it\u2026 i na dal\u0161\u00edch hran\u00e1ch a hranic\u00edch (na sam\u00e9 hranici trapnosti, na hranici trag\u00e9die a komedie, zn\u00e1m\u00e9ho a nezn\u00e1m\u00e9ho\u2026). <\/p>\n\n\n\n Je opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9 a pro m\u011b kr\u00e1sn\u00e9, \u017ee tuto na\u0161\u00ed v\u00fdpravu iniciovali \u010dlenov\u00e9 souboru. \u017de oni na po\u010d\u00e1tku \u0161koln\u00edho roku navrhli v\u00fdchodiska: vyd\u00e1me se na pr\u016fzkum vlastn\u00edho jevi\u0161tn\u00edho byt\u00ed, pob\u00fdv\u00e1n\u00ed, mo\u017enost\u00ed a z\u00e1ludnost\u00ed osobn\u00ed v\u00fdpov\u011bdi na jevi\u0161ti. A tak\u00e9 autorsk\u00e9ho psan\u00ed a jevi\u0161tn\u00ed prezentace vlastn\u00edho textu a je\u0161t\u011b \u201cklaunsk\u00e9ho\u201d \u0159emesla (do uvozovek jsem si to slovo dal ji\u017e p\u0159i prvn\u00edch diskus\u00edch, pou\u010den setk\u00e1v\u00e1n\u00edmi s kamar\u00e1dy klauny – profesion\u00e1ly jsem od po\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bl, \u017ee aspirace na u\u010den\u00ed um\u011bn\u00ed klaun\u00e9rie by byly opravdu troufal\u00e9, troufal jsem si snad na jist\u00fd nesm\u011bl\u00fd pr\u016fzkum \u201canatomie gangu\u201c[2]<\/a>). Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm a vlastn\u011b \u00fapln\u011b prvotn\u00edm n\u00e1vrhem, n\u00e1padem skupiny ov\u0161em bylo peklo nejzapeklit\u011bj\u0161\u00ed, bi\u010d vlastnoru\u010dn\u011b upleten\u00fd, nejv\u011bt\u0161\u00ed: budeme zkoumat sv\u00e9 schopnosti hudebn\u00ed a budeme zp\u00edvat. V\u00fdborn\u00fd f\u00f3r, ale z\u00e1rove\u0148 ji\u017e v tomto po\u010d\u00e1tku v\u00e1\u017en\u00e1 v\u00fdzva pro skupinu lid\u00ed klasicky zara\u017eenou, zav\u0159enou, zablokovanou a\u017e traumatizovanou zku\u0161enost\u00ed \u0161koln\u00edch v\u00fdchov, zu\u0161kov\u00fdch dril\u016f a p\u0159ehr\u00e1vek, rodi\u010dovsk\u00fdch bolav\u00fdch slov\u00ed\u010dek\u2026 Po prvn\u00edch spole\u010dn\u00fdch rozezp\u00edv\u00e1vac\u00edch pokusech bylo z\u00e1kladn\u00ed t\u00e9ma u\u017e definitivn\u011b jasn\u00e9 – bude j\u00edm pokus o jevi\u0161tn\u00ed reflexi t\u011bchhle sev\u0159enost\u00ed, pocit\u016f nedostate\u010dnosti, nejistot, kter\u00e9 unikaj\u00ed, prosakuj\u00ed (v\u0161\u00ed tou uzav\u0159enost\u00ed, kter\u00e1 je ale z\u00e1rove\u0148 odevzdanou povolenost\u00ed, z\u00e1rove\u0148 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nijakost\u00ed…) v ka\u017ed\u00e9m t\u00f3nu, gestu, postoji. Bude to (pl\u00e1novali jsme si) reflexe hrou, hrav\u00fdmi pokusy s t\u00edm, co za\u017e\u00edv\u00e1me, zakou\u0161\u00edme a bude to pokus o p\u0159esnou sc\u00e9nickou artikulaci pocit\u016f, ot\u00e1zek, mo\u017enost\u00ed\u2026 Na po\u010d\u00e1tku ov\u0161em byla jen ta na\u0161e zabedn\u011bn\u00e1 nemohoucnost. Ale! Pp\u0159izvali jsme z\u00e1hy v\u00fdborn\u00e9ho pedagoga zp\u011bvu – vlastn\u011b vrstevn\u00edka \u010dlen\u016f souboru, jinak t\u00e9\u017e adepta alternativn\u00edho herectv\u00ed a nad\u0161en\u00e9ho hudebn\u00edka Dannyho Takieddina (mysl\u00edm, \u017ee o n\u011bm je\u0161t\u011b v\u0161ichni usly\u0161\u00edme). A za\u010dalo se otev\u00edr\u00e1n\u00ed hlas\u016f i cel\u00fdch lid\u00ed a mo\u017enost\u00ed vhledu, nadhledu (vhledu nadhledem) a snad k\u00fd\u017een\u00e9ho opravdov\u00e9ho jevi\u0161tn\u00edho ztv\u00e1rn\u011bn\u00ed na\u0161ich t\u00e9mat\u2026<\/p>\n\n\n\n Jak pr\u00e1ce postupovala, po\u010dalo se zaj\u00edmav\u00fdm, nosn\u00fdm, d\u016fle\u017eit\u00fdm ukazovat je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed t\u00e9ma. Dal\u0161\u00ed hranice, dal\u0161\u00ed pr\u016fzkum hrani\u010dn\u00edho \u00fazem\u00ed. \u00dazem\u00ed mezi (t\u00edm, co by se dalo nazvat) performanc\u00ed a (nejsp\u00ed\u0161e) interpreta\u010dn\u00edm divadlem. To, co za\u010dalo jako pr\u016fzkum na\u0161eho jevi\u0161tn\u00edho byt\u00ed, ohled\u00e1v\u00e1n\u00ed, artikulov\u00e1n\u00ed vlastn\u00ed zku\u0161enosti, \u017e\u00e1dalo si poznen\u00e1hlu fixaci a p\u0159esn\u00fd tvar, rytmus, gradaci, orientaci v prostoru…. Performance se (ve chv\u00edli, kdy jsme si to pojmenovali, tak pon\u011bkud p\u0159ekvapiv\u011b) st\u00e1vala prac\u00ed na roli, na jevi\u0161tn\u00ed postav\u011b, kter\u00e1 u\u017e nebyla \u00fapln\u011b (a n\u011bkdy vlastn\u011b u\u017e skoro v\u016fbec) n\u00e1mi, za\u010dala \u017e\u00edt sv\u00fdm \u017eivotem, za\u010dala projevovat sv\u00e9 n\u00e1roky. <\/p>\n\n\n\n A za\u017e\u00edvali jsme a uv\u011bdomovali si, jak zaj\u00edmav\u00e1, podn\u011btn\u00e1 ( i proto\u017ee nejist\u00e1 a nebezpe\u010dn\u00e1) jsou v\u0161echna tato hrani\u010dn\u00ed m\u00edsta. A jak podn\u011btn\u00e9 je o jednotliv\u00fdch \u00fazem\u00edch uva\u017eovat ne jako o protich\u016fdn\u00fdch, vz\u00e1jemn\u011b se vylu\u010duj\u00edc\u00edch dualit\u00e1ch, ale naopak jako o mo\u017enostech ovliv\u0148ov\u00e1n\u00ed, zmno\u017eov\u00e1n\u00ed \u00fa\u010dinku, plozen\u00ed nov\u00fdch kvalit (nebo ot\u00e1zek). A jak siln\u00e9 je to samotn\u00e9 p\u0159ekra\u010dov\u00e1n\u00ed hranic, cesta k jin\u00e9mu, k (pro n\u00e1s) zcela nezn\u00e1m\u00e9mu, otev\u00edr\u00e1n\u00ed se mu. A vyd\u00e1v\u00e1n\u00ed se nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi sm\u011bry a zp\u016fsoby, z nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch m\u00edst, s nejnep\u0159edv\u00eddateln\u011bj\u0161\u00edmi c\u00edli \u2013 tak \u0159\u00edkaj\u00edc \u201erhizomaticky. \u201eVytv\u00e1\u0159et mapu a ne obtisk,\u201c \u0159\u00edkaj\u00ed Deleuze a Guattari[3]<\/a>. Ale z\u00e1rove\u0148 \u2013 a to je zvl\u00e1\u0161t\u011b (ale nejen) v na\u0161ich podm\u00ednk\u00e1ch z\u00e1sadn\u00ed \u2013 s c\u00edli, na kter\u00e9 jsem schopen re\u00e1ln\u011b dos\u00e1hnout, cestami, kter\u00e9 jsem opravdov\u011b, konkr\u00e9tn\u011b, poctiv\u011b schopen v dan\u00e9 situaci nastoupit. Aby pou\u0165 nebyla jen sn\u011bn\u00edm, jen diletantsk\u00fdm (plazmatick\u00fdm, jak \u0159\u00edk\u00e1 Grotowski) pob\u00edh\u00e1n\u00edm, abychom si stihli v\u0161imnout, abychom mohli nechat opravdov\u011b p\u016fsobit. \u201ePonesu-li t\u011b\u017ek\u00fd kufr, v\u016fbec si nev\u0161imnu, \u017ee si na n\u011bj sedla moucha. Budu-li v\u0161ak dr\u017eet v ruce p\u00edrko nebo st\u00e9blo sl\u00e1my, pak asi poc\u00edt\u00edm, \u017ee na n\u011b moucha p\u0159il\u00e9tla nebo z n\u011bj odl\u00e9tla,\u201c p\u00ed\u0161e Mosh\u00e9 Feldenkrais[4]<\/a>. Mysl\u00edm, \u017ee bl\u00edzkost c\u00edl\u016f a \u201eoddenkovit\u00e1\u201c nekone\u010dnost zkoum\u00e1n\u00ed jsou protimluvy jen zd\u00e1nliv\u00e9. U\u017e t\u0159eba proto, \u017ee: \u201eMnoh\u00e9 v\u011bci jsou tak bl\u00edzko, \u017ee je p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00edme a nev\u0161\u00edm\u00e1me si jejich v\u00fdznamu. Ty zd\u00e1nliv\u011b nejjednodu\u0161\u0161\u00ed v\u011bci jsou \u010dasto vysoce komplikovan\u00e9 a porozum\u011bt jim \u010din\u00ed \u017eivot snadn\u011bj\u0161\u00edm a zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edm.\u201c[5]<\/a><\/p>\n\n\n\n Mysl\u00edm, \u017ee v tom v\u0161em na\u0161em sna\u017een\u00ed je z\u00e1sadn\u00ed je\u0161t\u011b jeden pojem (tedy rozhodn\u011b ne jen pojem): ona na blogu V. Hulcem zmi\u0148ovan\u00e1 komunikace, nebo pro m\u011b v\u00edce snad sd\u00edlen\u00ed a dialog. V\u0161e, o co se v na\u0161\u00ed pr\u00e1ci sna\u017e\u00edme k n\u011bmu sm\u011b\u0159uje, by j\u00edm m\u011blo b\u00fdt. Dialogem s partnerem (i t\u00edm vnit\u0159n\u00edm), prostorem, s t\u00e9matem, formou, s div\u00e1kem, se sv\u011btem. Dialog mezi na\u0161\u00edm osobn\u00edm a obecn\u011b, v\u0161elidsk\u00fdm, mal\u00fdm a velk\u00fdm, v\u0161edn\u00edm a nev\u0161ednodenn\u00edm (slovem E. Barby)\u2026 Snaha dorozum\u011bt se, b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed sv\u011bta, spole\u010denstv\u00ed a z\u00e1rove\u0148 b\u00fdt sv\u016fj, st\u00e1t si za sv\u00fdm (a vych\u00e1zet z tohoto m\u00edsta k ostatn\u00edm\u2026). M\u00e1me, mysl\u00edm, v na\u0161em souboru v tomto punktu (tedy v u\u010den\u00ed se b\u00fdt v tomto \u2013 ne jen divadeln\u00edm \u2013 dialogu) jistou v\u00fdhodu \u2013 v\u00fdhodu jedine\u010dn\u00e9ho u\u010ditele. Nemysl\u00edm t\u00edm sebe, ale (snad se v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed a bez patosu a sentimentu mohu \u0159\u00edci) m\u00e9ho dlouholet\u00e9ho kolegu, herce M\u00ed\u0161u Bedn\u00e1\u0159e. \u010clov\u011bka s Downov\u00fdm syndromem, kter\u00fd je \u010dlenem na\u0161ich soubor\u016f ji\u017e skoro patn\u00e1ct let. Michal je \u010dlov\u011bk obda\u0159en\u00fd nesm\u00edrnou soci\u00e1ln\u00ed inteligenc\u00ed, citlivost\u00ed, vn\u00edmavost\u00ed a z nich plynouc\u00ed laskavost\u00ed ke v\u0161emu lidsk\u00e9mu (a s pochopen\u00edm pro v\u0161e lidsk\u00e9), to z n\u011bj ve spojen\u00ed s obrovsk\u00fdm nad\u0161en\u00edm, pracovitost\u00ed, poctivost\u00ed (v mnoh\u00e9m je z\u00e1sadn\u011b zn\u00e1t \u00fa\u017easn\u00e1 v\u00fdchovn\u00e1 pr\u00e1ce Michalovy maminky), humorem, pozornost\u00ed ke sv\u011btu \u010din\u00ed opravdov\u00e9ho (jak si odborn\u00edci ji\u017e po l\u00e9ta v\u0161\u00edmaj\u00ed) hereck\u00e9ho profesion\u00e1la. Ne jen to se od n\u011bj ov\u0161em m\u016f\u017eeme u\u010dit. Michal je (a zde se projevuje a s v\u00fd\u0161e zm\u00edn\u011bn\u00fdm propojuje do v\u00ednku dan\u00e1 chromozom\u00e1ln\u00ed sada) tak\u00e9 \u010dlov\u011bkem d\u00edky kter\u00e9mu se neust\u00e1le ocit\u00e1me na dohled m\u00fdtick\u00e9mu, archetyp\u00e1ln\u00edmu, z\u00e1kladn\u00edmu, sv\u00fdm ko\u0159en\u016fm. Tomu hrdinsk\u00e9mu (a zlodu\u0161sk\u00e9mu a \u0161ibalsk\u00e9mu\u2026) v n\u00e1s. Proto\u017ee je s n\u00e1mi Michal, kter\u00fd je ve sv\u011bt\u011b prvotn\u00edho m\u00fdtu, v tom z\u00e1sadn\u00edm, z\u00e1kladn\u00edm lidsk\u00e9m, doma, nen\u00ed ani pro n\u00e1s mo\u017en\u00e9 se od ko\u0159en\u016f p\u0159\u00edli\u0161 vzd\u00e1lit, nebo je opomenout. Nen\u00ed mo\u017en\u00e9 utopit se v p\u011bn\u011b dn\u00ed, v okam\u017eiku, v plytkostech. A nen\u00ed v\u016fbec podstatn\u00e9 (a v\u016fbec u\u017e n\u00e1s nemate), \u017ee archetyp\u00e1ln\u00ed hrdina na sebe pr\u00e1v\u011b bere podobu Semira Gerkhana nebo Daniela H\u016flky\u2026 Nahl\u00e9dnut\u00ed, reflexe spolupr\u00e1ce, spolubyt\u00ed, vz\u00e1jemn\u00e9 inspirace, dialogu souboru (a u\u010ditele) s Michalem (a s ko\u0159eny\u2026) se nakonec staly zast\u0159e\u0161uj\u00edc\u00edm stavebn\u00edm prvkem na\u0161\u00ed inscenace\u2026<\/p>\n\n\n\n A na z\u00e1v\u011br si dovol\u00edm je\u0161t\u011b n\u011bkolik letm\u00fdch slov k V\u00e1mi nastolen\u00e9 ot\u00e1zce experimentu v divadle (experimentuj\u00edc\u00edho divadla). M\u00e1m za to, \u017ee se v na\u0161em amat\u00e9rsk\u00e9m kontextu (jak ji\u017e p\u00ed\u0161e na blogu L. Richter a uv\u011bdomuju si, \u017ee t\u00edmhle kouskem zdvojuju ji\u017e v blogu popsan\u00e9, vlastn\u011b se sna\u017e\u00edm jen o sv\u00e9 ujasn\u011bn\u00ed si) jedn\u00e1 o pot\u0159ebu pojmenov\u00e1n\u00ed takov\u00e9 divadeln\u00ed pr\u00e1ce, kter\u00e1 se odli\u0161uje od pr\u00e1ce vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z tradice m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9ho divadla 19. stolet\u00ed. A tak\u00e9 dnes zhusta (alespo\u0148, jak kolem sebe pozoruji \u2013 a v tuto chv\u00edli asi odbo\u010duji, zobec\u0148uji a omlouv\u00e1m se) poh\u0159\u00edchu z vlastn\u011b podobn\u00fdch princip\u016f, kter\u00e9 pou\u017e\u00edvaj\u00ed masosd\u011blovac\u00ed prost\u0159edky. \u201eViz ty pr\u00e1zdn\u00e9 tv\u00e1\u0159e povale\u010dsk\u00fdch hov\u0148ousk\u016f z \u0159ad seri\u00e1lov\u00e9 zlat\u00e9 ml\u00e1de\u017ee z Beverly Hills. Tv\u00e1\u0159e zviditel\u0148uj\u00edc\u00edch se politik\u016f, stejn\u011b jako tv\u00e1\u0159e reklamn\u00edch pl\u00e1nova\u010d\u016f lidsk\u00e9ho v\u011bdom\u00ed. Tv\u00e1\u0159\u00ed-li se tyto tv\u00e1\u0159e \u2013 za sklem, \u00b4za \u010dtvrtou st\u011bnou obrazovky\u00b4 nevinn\u011b, je to nevinnost hran\u00e1. Mocensk\u00e1 \u00b4nevinnost\u00b4 mimeze kuk\u00e1tkov\u00e9ho divadla, nedot\u010den\u00e9ho druhou divadeln\u00ed reformou.\u201c[6]<\/a> Mysl\u00edm, \u017ee k ni\u010demu jin\u00e9mu, ne\u017e k tomuto praktick\u00e9mu zorientov\u00e1n\u00ed se, to ozna\u010dov\u00e1n\u00ed a rozd\u011blov\u00e1n\u00ed \u2013 takto obecn\u011b – nen\u00ed. Nebo\u0165 v\u017edy jde, m\u011blo by j\u00edt o hled\u00e1n\u00ed, zkoum\u00e1n\u00ed (vlastn\u00edch) mo\u017enost\u00ed, jak opravdov\u011b sd\u00edlet, b\u00fdt v dialogu s div\u00e1kem (a se v\u0161\u00edm sv\u011btem), ze sv\u00e9 pozice, v korespondenci (dialogu) se sv\u00fdmi mo\u017enostmi (danostmi\u2026). A pokud na poli t\u00e9to komunikace experimentuji, je to, mysl\u00edm, v\u017edy experiment jaksi konkr\u00e9tn\u00ed, konkr\u00e9tn\u00ed pokus o dorozum\u011bn\u00ed se, sd\u011blen\u00ed, sd\u00edlen\u00ed… s konkr\u00e9tn\u00edm materi\u00e1lem, parametry. Pokud by m\u011blo j\u00edt o pokus d\u011blat obecn\u011b experimentuj\u00edc\u00ed divadlo, nedojde k ni\u010demu (zaj\u00edmav\u00e9mu, divadeln\u00edmu) ne\u017e k obecn\u00e9mu \u2013 tedy k \u017e\u00e1dn\u00e9mu konkr\u00e9tn\u00edmu setk\u00e1n\u00ed. Dokonce si mysl\u00edm, \u017ee by to \u010din\u011bn\u00ed snad mohlo m\u00edt parametry toho \u201epokusu za \u0159\u00edzen\u00fdch, kontrolovan\u00fdch podm\u00ednek\u201c, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee to z\u00e1rove\u0148 (viz v\u00fd\u0161e) bude radostn\u00e1, svobodn\u00e1 hra\u2026 A kdy\u017e se budou na\u0161e pokusy moci odrazit od dobr\u00fdch z\u00e1klad\u016f (v\u011bdom\u00ed kontinuity, \u0159emeslo, v\u011bdom\u00ed sebe, vn\u00edm\u00e1n\u00ed sv\u011bta kolem, odvahu k cest\u011b…), pak se snad m\u016f\u017ee cosi ud\u00e1t\u2026 A m\u016f\u017ee se ud\u00e1t i kolos\u00e1ln\u00ed (\u010di jen men\u0161\u00ed) nedorozum\u011bn\u00ed, kolize ba katastrofa. A ta m\u016f\u017ee b\u00fdt velikou mo\u017enost\u00ed k dal\u0161\u00edm pr\u016fzkum\u016fm…<\/p>\n\n\n\n \u201eP\u0159esta\u0148! Unavuje\u0161 m\u011b! Experimentuj, neozna\u010duj a neinterpretuj!\u201c na\u0161el jsem u Deleuze[7]<\/a>.<\/p>\n\n\n\n \u00a8<\/p>\n\n\n\n A je\u0161t\u011b snad, co mi p\u0159ijde pro dne\u0161n\u00ed dobu snad inspirativn\u011bj\u0161\u00ed (je-li t\u0159eba t\u0159\u00eddit, pojmenov\u00e1vat), je \u201ekoncept\u201c radik\u00e1ln\u00ed dramaturgie, jak o n\u00ed ve stejnojmenn\u00e9 knize p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed Jan Motal. Koncept, kter\u00fd ale (jak mu j\u00e1 rozum\u00edm) chce sp\u00ed\u0161e spojovat, ne\u017e odd\u011blovat. Motal svou knihu kon\u010d\u00ed slovy: \u201ePokud se dok\u00e1\u017eeme pln\u011b soust\u0159edit na \u00fakol, jen\u017e je n\u00e1m sv\u011b\u0159en (tvar); pokud jsme schopni p\u0159i jeho pln\u011bn\u00ed vych\u00e1zet z toho, co sd\u00edl\u00edme s druh\u00fdmi (jednota), ale z\u00e1rove\u0148 p\u0159in\u00e1\u0161et nov\u00e9 a jedine\u010dn\u00e9, co m\u016f\u017ee poskytnout jen na\u0161e osobnost; jestli\u017ee prostor a \u010das je pln\u011b soust\u0159ed\u011bn k tvarov\u00e1n\u00ed d\u00edla pro druh\u00e9<\/em> a k v\u011b\u010dnosti<\/em> a jsme p\u0159i pr\u00e1ci pln\u011b p\u0159\u00edtomni (dialog) \u2013 potom jsme radik\u00e1ln\u00edmi dramaturgy<\/em>, lhostejno, v jak\u00e9m oboru!\u201c[8]<\/a><\/p>\n\n\n\n [1]<\/a> BARBA, Eugenio, SAVARASE, Nicola: Slovn\u00edk divadeln\u00ed antropologie. Lidov\u00e9 noviny, Divadeln\u00ed \u00fastav, 2000.<\/p>\n\n\n\n [2]<\/a> Podle: HAVEL, V\u00e1clav: Anatomie gagu in V\u00e1clav Havel a film. Sc\u00e9n\u00e1\u0159e, \u00favahy a anal\u00fdzy z let 1957-1989 (ed. Jan Bernard). Knihovna V\u00e1clava Havla, Divadeln\u00ed \u00fastav, 2018<\/p>\n\n\n\n [3]<\/a> DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Felix: Tis\u00edc plo\u0161in. Herrmann a synov\u00e9, 2010. Str. 20<\/p>\n\n\n\n [4]<\/a> FELDENKRAIS, Mosh\u00e9: Feldenkraisova metoda. Pragma, 1996. Str. 73<\/p>\n\n\n\n [5]<\/a> FELDENKRAIS, Mosh\u00e9: Siln\u00e9 J\u00c1, Pragma, 2014. Str. 226<\/p>\n\n\n\n [6]<\/a> MIKE\u0160, Vladim\u00edr: Pro\u010d hr\u00e1t. K divadeln\u00ed antropologii, Pra\u017esk\u00e1 sc\u00e9na, 2017<\/p>\n\n\n\n [7]<\/a> DELEUZE, GUATTARI, op. cit. Str. 160.<\/p>\n\n\n\n
\n\n\n\n