hrálo se v sobotu odpoledne

Dobrý divadlo, ne? Bavilo mě, na mnoho způsobů. Jak to u dobrých věcí bývá, je těžké říci proč.

Protože se jednalo o v podstatě normální moderní činohru, pokusím se proti svým zásadám o nějakou rádoby analýzu. Obvykle to nedělám, neumím to, ale nějak mě k tomu tahle inscenace provokuje.

Nejprve ovšem zmínka o scénografii: byla skvělá. Jednoduchá a skvělá. Včetně arénovatosti prostoru, včetně bílých dřevěných kvádříků, včetně bělostného sněhu. Krása v jednoduchosti a účelnosti. Účelností je i absurdnost sněhu. Tedy: účelnost v jednoduchosti a absurdnosti.

Teď zmínka o hercích. Vynikající. S otevřeností a radostností mládí a s vyspělostí lidí z kvalitní ZUŠky. Hlavně černá centrální hrdinka (která hrála úplně otevřeně, odvážně hledavě a tázavě a pouštěla se často na tenký led – tam, kde se dá nejvíc najít), ale i ostatní.

Nevím, odkud bych to měl celé začít rozplétat. A už snaha o rozplétání mi přijde divná, až trapná. Mám podezření, že se vlastně nehrálo o tom, co by se dalo označit za témata. Snad ta šikana… ale jo, ta asi tématem byla; ovšem jen nějak trochu?.. Víra – ať už v „dobrého“ nebo „špatného“ Boha.. ta tam byla.. Otec a sestra, to tam taky bylo… Ale nic z toho, a zdůrazňuji, že ani šikana, mi nepřišlo nějak vnitřní, nějak nepodstatnější. Snad jen trochu ta šikana… Ale jen trochu…

Pokud nějaké téma tupě nepřehlížím (což je dobře možné…), znamenalo by to, že inscenace žádné dominantní téma nemá. Absence dominantního tématu by mohla znamenat dvě věci: buď nanicovatou rozbředlost nebo inscenaci mířící hlouběji než jsou témata. Nanicovatost vylučuji, vždyť to přece bylo dobrý divadlo, ne?! Takže zbývá něco hlubšího, co neumím analyzovat.

No a takové divadlo mám rád: divadlo, které jde za témata a motivy, které se po tématech a motivech sveze někam hlouběji, někam, kde už se nedá rozumovat.