Nominace a doporučení Šrámkova Písku na festival Jiráskův Hronov 2026:
debata: Valouny, Valašské Meziříčí Konzum
Plénum:
Oceňuje improvizaci. I se všemi chybičkami (Karla) tomu věřila. Nerušila ji ani AI. Karel dodával humor a autenticitu tomu celému. Celé plynulo, ale zásek byl u části, kdy se místostarostka rozbrečela, protože soucítila s ní zouvalství. Tleskání – nebylo jasné, proč a kdy se tleská. Přála si, aby některé scény byly delší.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)
VH: Pracovali nejlépe s formou, čitelností příběhu a navíc možností nahlédnout do vzniku formy improvizace. Téma feministické, závažné, současné. Společnost si s ním často neumí počít. Je škoda, že na konci je shozena jako „největší blbka vesnice“. Touží po jiné formě než pokleslosti všeho.
AS: Pultovka s kutlochem, kde je samospráva, stolek a židličky a box Zásilkovny. Líbí se jí typy a detaily, se kterými si Valouny umí hrát. Dobré tempo a bez hluchých míst. Dobré reakce herecké. Předvedení rozpadu komunity tradičních vazeb – s další vrstvou, že sami herci působí jako jedna z komunit.
TŽ: Tady a teď na divadle je zajímavé, když se pracuje s myšlenkou, která se naruší a ustřihne se těsně před dekódováním. Je dobré impro vidět jako určitou hudební partituru a se střihem pro zachování tajemství, ve chvíli, kdy to vytváří určitou škálu napětí.
Specifikum koukání „do kuchyně“, kdy se soubor domlouvá. Diváka zajímá adrenalin existence na jevišti. Kvituje AI hudbu jako zajímavě splácaný tvar, který tam úplně seděl. Nelíbil se mu konec degradace metafory kolektivní zodpovědnosti.
Na jenom z dresů je Klempířství.
RČ: Autorský text. Vztah mezi muži a ženami. Zvláštní napětí z vlády nad vsí. Byl na hranici mezi setkáním a divadlem, protože seděl na okraji scény a viděl domlouvání se improvizátorů. Funguje to jako nadsázka, ale přitom to jsou jasné typy.
Scénografie je tak detailní (brambory, box, Karel…) – nakolik je vymezený prostor pro improvizaci, když je tak daná.
Soubor:
Hudba je AI.
Improvizace závisí na tom, jak se vyspíme. Jednou to tepe a jednou ne.
Klempířství je jen omyl.
Je to hra s textem a kostrou. Stříhání není náhodné.
Pracujeme na tom aspoň měsíc a čtyřikrát až šestkrát se nad tím sejdeme. A každý musí být spokojený. Existují dílčí detaily, které někdo náhodně řekne.
Potopení Irči je otisk společnosti.
Neprošlo jazykovou korekturou.
debata: Páteční hoši, ZUŠ Louny KO-LO-BĚH
Plénum:
Byla cítit přirozená upřímnost. A fungovala i linka piva, která byla přirozená. Zároveň jednotlivé poskládané kusy z textů a výpovědí nedávaly žádný patetický pocit. Příjemně přístupné.
Zpracování tématu smrti je zajímavý. Baví sledovat různé přístupy ke smrti. Silné provázání filosofickým otázek v hospodě u piva. Bylo by skvělé, kdyby tam byly půllitry. Výpovědi sami za sebe byly také silné. Krátké představení: má se divák zastavit a zamyslet nad svojí smrtelností?
Na někoho zapůsobil konec hodně a na někoho ne.
Plechovky tam moc neseděly. Naopak je rád, že tam nebyly ani půllitry, ani urny. Příjemné na inscenaci, že nepadá do patosu ani ji neshazují.
Plechovka patřila k věku. Vděčnost za práci se slovem a pohybem. Fyzicky velmi nadaní a uplatnili to. Mladí muži, kteří se dotýkají vážných věcí.
„Dnešní den je prvním dnem konce tvého života.“ – Timo
Minulý rok na Wolkerově Prostějově se o této skupině říkalo, že jsou klučíci. Teď už mají mužskou energii. Dokáží být sami za sebe.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)
VH: Co znamenal odchod? Symbol, který divák vnímá a klade si otázku – zemřel či jen odešel. Pivo je kovové. Není to hra s urnami. Hezky udělaný abstraktní, prázdný prostor. Žádná jiná barva. Poesie – chybící jména autorů. Délka akorát.
AS: Pivo hodně pomohlo – moment uvolnění. Hozena do Epikurejců a do toho, že skrze smrt se dostáváme do smyslu života. Vysoká míra recitace. Fyzické akce, chór, chvíli Kerberos. Postaven oblouk, pak ztišení a pak znovu… hodně poetické. Existenciální koncept přesně věkově namířený.
TŽ: Nabízí evokaci s rozjímáním Bondyho o smrti a rannými experimenty se smrtí s Boudníkem. Jít trochu víc na hranu. Zajímavá práce s košilemi při sochání. Že neupadly, že je třeba ji držet jako celek. Necítil ždímání, muchlání – jemné, citlivé ruce, které udrží košili jako sochařskou hmotu.
RČ: Stojí to na literárních textech, kolážích. Vnímám, že jsou tam tři jazykové roviny – osobní vzkazy na mikrofon. A pak jsou tam citace básníků, kteří se ale nezmíní. Kompaktní představení s mladou mužskou energií. Dominantní černobílá stylizace.
Divadlo poesie a krásná práce s prostorem.
Plechovky jsou důležité, to vypnutí. Ale konkrétní nealkoholické pivo to shazuje. Paradoxně opačně – nefunguje ždímání košil – není jasné, co to je. Tam metaforu nenašil.
Soubor:
Filosofy jsme citovali – proto jména. Básníci působí trochu jinak, když jsou vyřčeni než na papíře.
Neprošlo jazykovou korekturou.
debata: Bylo nás pět z Vydýchána, Liberec Poslední vynález
Plénum:
Bavila hudební složka, skvělá práce se skleničkami. Čisté, jednoduché. Vynález házející blbiny jako začátky chatuGPT.
Sympatičtí a řemeslně vybavení lidé. Obsah námětu, který nabízí předloha je poměrně útlý, natolik, kolik to trvá. Problém se skleničkami – jsou výrazný scénografický prvek, který se ale použije pouze jednou. A problém, když si to člověk užívá, tak to těžko opouští. Zůstává to skleničkami, do kterých se občas kopne. Jaký vztah mají myšlenkově k inscenaci. Bez nápadu.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)
VH: Pozitivně najíbející divadlo. Lidé, kteří se umějí hýbat. Vznik umělé inteligence, která nás podvání. Chytře, zdravě, jednoduše udělané představení. Dramatizace předlohy, kterou neznáme. Rekvizity jsou výrazné a daly by se více využít.
AS: Líbilo se, když vznikal orchestr používáním na skleničky. Lepší fungovalo to, jak se postupně rozehrávají. Kvituje pozvání do hry se skleničkami. Spojilo se s imaginací planety. Působilo to snově. Vypadalo to jako velké žárovky. Bylo to skvělé
TŽ: Zná výtvarné laboratoře na pomezí – podobné. Proměna těchto laboratoří na pokusy. Radost z účasti na experimentování. Hra významů a slov. Náhody, osudu. Řešil, z čeho jsou ty lahvičky. Mohly by být ještě více využité diváky, např. by v nich mohli nechávat vzkazy.
RČ: Zažili jsme svébytný vzdělávací systém na jiné planetě. Radost ve škole. Obraz mechanické školy a ze sluchátek. Běží hodina za hodinou, ale škola je oddělená.
Soubor:
K předloze – je to Planeta pravdy z knihy Pohádky po telefonu. A co dál. Původní téma je, že je stroj na lži. A poté jsou lidé znechuceni a začnou mluvit pravdu. To ale nepřevzali a posunuli to dál.
Neprošlo jazykovou korekturou!
debata: Poslední nakonec, Sobotka DETOX
Plénum:
Bylo to hodně o poruše příjmu potravy. Líbilo se použití filmu a technologií. Obdiv k nestresování se. Význam snů nechal stranou. Olizování masa ve snu, nechutnost. Důraz na masky: umělý, dokonalý obličej. Užil si představení.
Nejvíc na tom bavila protichůdnost nátlaku, který přicházel – ze skutečnosti, co se očekává. Kult postavy – detox. Dvě strany jedné mince.
Porucha příjmu potravy byl prostředek, jakým hrdinka řeší své problémy, tlak společnosti. A ačkoliv vyhoví požadavkům společnosti, tak ani tak se nezavděčí a je opovrhovanou.
Divák jako přihlížející prožitku svázané ženy (tlak rodiny) se hrdinky vůbec nezastane. Bylo by fajn, kdyby to na konci nebylo tak čisté.
Promarněné očekávání rozlití mrkvové šťávy.
Vegetariánství není čistě nastavené: začíná se tím, že život je na houby a pak se to zvrhne převážně k vegetariánství. Spíše protest než idea vyhýbání se konzumu masa. Rozostřené navíc anorexií či bulímií. Aby to bylo o manipulaci rodinou, je tam vegetariánství příliš zdůrazněné. A naopak, aby to bylo o vegetariánství, není to dost propracované.
Pohybová práce s maskou vyžaduje stylizaci. Nedělat realitu s maskou.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)
VH: Skupina, která jde mapováním své situace a komunikace s diváky. Podvratné znechucení společností. Zapojení technologií. Tento tvar hodně inzitní, ale těžko přenositelný na diváka. Hodně citací, ale nejasných pro diváka. Nedokázal se napojit. Freudovský pohled na ženu. Začátek spokojenosti se svým životem – výčitka, že my, diváci, jsme také manipulátoři. Nezdála se přesvědčivá, ale důležitá. Přesná forma narušená nemohoucností sahat po věcech, když mají na sobě masky.
AS: Vnímala jako velmi silnou autorskou inscenaci. Pokračování loňské „lázně“. Téma vypovídající o tom, jak vnímají autorky dnešní situaci. Scénograficky opulentní. Live cinema a kamera zajímavá a oceňuje, že se jí nebojí. Zmnožování obrazů = rozehrané. Četla jako poruchy příjmu potravy v kontextu manipulace společnosti. Nespokojenost žít svůj vlastní autentický život. Autentický životní pocit při pohledu do „nalajnované“ budoucnosti. Silné představení s tématem. Zásek trojjediné hrdinky skrze maso – naše tělo, sexualita, přirozenost.
TŽ: Hloubka představení. Frontální masky a promo spot – fasáda. Propadání se. Hledání roviny intimního prostoru, jestli je to ta před tím laptopem. Kde je opravdová tvář bez nánosů rolí. Prostor pro intimitu a spojení sama se sebou. Trochu banální, že mrkve jsou tam, kde je herečky dávají. Jsou velmi výrazné, ale není jasné, co tím chtějí říct. Nechutenství a chutenství. Jaký je ideál sebe sama? Chybí upřesnění, jestli vůči sobě nebo společnosti. Hodně nánosů. Nevěděl si rady se snem – důvod srnečka (lebky) – Blair wich! – nebezpečný sen. Citace, které zamotávají ten stav.
Někdy je vegetariánství móda, někdy je to status… někde v podvědomí se táže, co by takový Indián dělal v krajině, aniž lovil. Co bychom my dokázali ulovit. I rostlinu je třeba pozdravit. Proto se divil dehonestaci práce s mrkví.
RČ: Zaujala ho hodně zobecněná forma. Zmnožování obrazu a zároveň čistota a tma. Postrádal špetku tělesnosti a špíny. Skvělý zvuk mixéru.
Soubor:
Inspirace knížkou Vegetariánka a Žena k nakousnutí a Atomové návyky.
Mrkve v kalhotech byly vymyšlené dvě minuty před představením. Mrkev jako falický symbol. Ničení falického symbolu, který jsme ale na konci zapomněly zničit.
debata: Láhor/Soundsystem, ČR Mějte se rádi aneb Kdo z koho?
Plénum:
Humorné představení, funkční, ale časově příliš dlouhé. Stačilo by 30 min. Zůstal by lepší pocit. Příběh není až tak nosný.
Při improvizaci je fajn cítit a být i u té části, kdy se sžívají. Příjemné být jako divák u toho. Ale za půl hodinky by se to nestihlo.
Není důležité, jak dlouho to trvá. Improvizace spočívá v části, než se dropne infomrace, o co jde. Klidně by to uneslo 3 hodiny, ale 60 min je ideálních.
Myšlenkově zajímavé tři různé motivace k použití odlusknutí blbců.
Téma přelidněnosti je zajímavé: do jaké míry je divadelní a do jaké osobní. Každá věc má dvě strany.
Vše se spojuje: politická témata a hudba.
Lektoři:
VH: Velké zklamání. Spoléhání na jistotu a nejistotu. V tomto modelu nevidím další vývoj, proti tomu předchozímu. Cimrmani amatérského divadla. Nepřekvapilo mě to. Jediná zajímavá situace byla na konci, kdy byli vidět mimo situace. Stačí k umění na jevišti neumět mluvit, když téma je důležitější? Divák je v totální bezpečné zóně.
AS: Podobné brněnskému společenství Totální genocida. Přijemný, vtipný, byť divácky komfortní zážitek. Nepochopila červená světla. Kritika opuštění hraní vedra.
TŽ: Přišla mu jako jedna z nejlepších improvizací, kterou viděl. Revival, revival něčeho. Otevřelo se téma odcházení: jak se v Čechách odchází. Umění odcházet z určitého společenství. Je to velmi hudební záležitost.
RČ: Člověk může získat sledováním Láhoru schopnost autentického bytí na scéně. Každý pohled, jistota pobývání na scéně.
Soubor:
Jednak je politické úplně všechno, druhak děláme aktuální společenská témata. Každý z nás si položil otázku, jak by bylo na světě, kdyby byli všichni neblbý. Jsou to potomci lidí, kteří byli Milión chvilek demokracie. Petr Marek je syn Mikuláše Mináře.
Téma odcházení je velké téma, ale ne úplně tohoto.
My to děláme stále stejně na své amatérské úrovni. A rádi bychom to dělali dál, tak soráč. Někdy to vyjde lépe a jindy hůře.
Formální stránka se nevyvíjí, ale témata jsou pro nás stále důležitější. Máme větší a větší rámec her. Dříve jsme si hledali více formální kotrmelce.
Neprošlo jazykovou korekturou!
debata: Mámení, Brno Maryša aneb kůň není člověk není kůň čili DebiLOVE
Plénum:
Z Maryši zbylo vše. Navíc byly formální věci: tryskající.
V původní Maryše nebyly balonky.
Na všechny postavy dopadá tak trochu vina Vávry. A tím je to téma trochu vykostěné.
Výklad je trochu jiný. Problém: začne to jako plejáda nápadů, pohybových, výtvarných, textových – do chvíle, kdy Vávra zemře. Pak se vše začne motat. A o následovně vyhlášeném tématu „svědomí“ se už pak nehraje. Přebije to forma. V jednání chybí zmíněné téma.
Úžasné využití folklórních prvků pozitivním způsobem.
(Folklor na Slovensku je i jako protest proti vládě. Je živý.)
Proč dnes? Za násilí přichází trest. V tom je určitá naděje. Lze diskutovat o tom, jak moc je komplikovaný.
Bylo by mi líto, kdyby tuto inscenaci dlouho odkládali – hrozí ztráta zaměření a fokusu.
V chórových situacích nebylo jasné, proč jsou tam všichni. Nevýhodné.
Chór – není jako překážka užití všech.
Text Maryši unesl zatím vše.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík – mod.)
VH: Vidím inscenaci mnohem jinak a kritičtěji. Je až moc ambiciózní: „nedočkavé divadlo“. Mnoho témat, dekomponování textu, dokumentární věci… příliš mnoho vábniček, ale bez zdůraznění sóla. Každý se něčemu chytneme, ale vztah k folkloru jako takovému se tam těžko objevuje. Prázdné divadlo, vše hrají jen herci. Ale jednotlivé složky jsou nedotažené. Bez generací, není nalezena míra hraní a interpretace. Někdy se tam tančí, jako by herce kousla tarantule. Olejomalba na průhledném plátně místo látky. Chtělo by to další dva, tři roky. Náročná práce – hudba, tanec, groteska.
AS: Dramaturgicky kvituje způsob vykoštění klasika a rozházení po jevišti. Dramatická průprava: úžasný zpěv, tance. Výborné zcizováky. Chvilkami „německé“ divadlo: suverénní herecké výkony, které neimitují pocity. Zdrženlivost. Vytažené téma svědomí. Náboženské, křesťanské odkazy. Mrzelo jí, že zaniklo téma domácího násilí – hnací moment Maryši. Když divák nepocítí, že je Vávra násilník, zůstane Maryša jako zatvrzelé dítě. Další otázka: jednogenerační soubor – jak si herecky poradit v rozdělení generací.
Rozdíl mezi Čechy a Moravou – na jižní Moravě se stále sňatky domlouvají. Tradice zbavuje člověka svědomí. Folklór se vyvíjí – disko folklór. Ale tradice zůstávají.
TŽ: Vykostění. Hádala se duše z tělem a balonky (oslava). Nachází v tém spojitost s děním ve společnosti na Slovensku: Má to co dočinění s tradicí, folklorem. Syntetické divadlo ve smyslu Scherhaufera. Jak nahlížet na Maryšu.
Je úžasné, že tady na experimentu se řeší to stejné jako na folklórním festivale. Na Slovensku se folklór stal až bakchanáliemi. Je dobré, že tance nemají nádech klasiky, že je to ta současnost. Turbofolk.
RČ: Koncentrace Maryši. A přitom tak dlouhý název. Renesanční název. Folklórní věci, tance, balkánský beat. Archetypálnost příběhu.
Přemýšlel o rozdílu mezi Čechy a Moravou. Vztah k folklóru a deformace lidového tance. Kramářská píseň na folklor. Neprůstřelná vesta Maryši – jako fracek. Na konci diskotanec s folklórním výrazem do publika. Proč na konci ale Maryša také tancuje?
Soubor:
Podnětná diskuse. Některé návrhy nejsou relevantní, protože záměr naplněn.
Neprošlo jazykovou korekturou!
debata: EXTRAS, České Budějovice Když já nevím… nebo vím? (host přehlídky)
Plénum:
Nejlépe zpracované téma lidství vs. AI. Zpracované situace, např. úkol z fyziky.
Situace s telefonem též kvitována.
Vyseknutá poklona: je ojedinělé, jak hrají. V jaké symbioze: sami tři plnohodnoté herečky. Maminky hlídají z vnějšku, ale nechávají prostor ke hře. Naplněné ve vztazích. Týká se to nás všech. Skvělé zprostředkování.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík – mod.)
VH: —
AS: Viděla už potřetí. Je to čím dál lepší. Struktura je daná, určité věci se vyvíjecí, posunují. Některé situace lze stopnout, posunout. Možnost volby je načrtnutá, pak je opuštěná a znovu nastolená. Ale úplně to negraduje. Holky velmi dobře ovládají role a jsou čím dál tím lepší v partneřině, vznikajících fórech.
TŽ: Sociolog Vratislav Blažek: zcitlivění společnosti – potřebujeme ve společnosti znát i křehčí názory. Líbí se otevřený konec, polemika.
RČ: Kontrast dvou světů: živá maminka, výrazná razantní a mrazivá umělohmotná dáma. Těšila mě AI formou glosování. Že umí rýpnout v pravém okamžiku. Stádium dokumentu. Téma strachu, užitečnosti a lidskosti. Kostýmování až příliš definující. Koncentrát našeho vztahu k elektro světu.
Soubor:
Z ČB. Jak začínal (viz rozhovor). Hrálo se nám dobře. Zaskočil ořech. Jako pravá kámoška, vždycky fajn. Situace vychází z konkrétních našich zkušeností. Každá z rodičů máme na téma AI jiný názor. Někdy přemýšlíme, jestli je třeba vůbec volbu mezi AI a člověkem dělat. Mainstream je jedna věc, ale jde o úhel pohledu.
Neprošlo jazykovou korekturou!
debata: Úplněnahé Divadlo, Veselí nad Moravou A to je všechno?
Plénum:
Otočením se neotáčí čas. Odehrávalo se to na jaře.
Trojice zrození, reprodukce a smrt.
Vidíme to ze třech stran. Každý začíná na jiném místě. Seděl jsem na tom nejideálnějším místě, kde to začalo od housenky. Vidíme něco hlavního, ale zároveň i to ostatní.
120 stupňů, které vidíš, je to příjemně širokoúhlé jeviště. Ideální výseč. 90 by byla málo.
Já mám arachnofobii, ale potěšilo mě to. Začala jsem pavoukem.
To, že nepoužili přírodní materiály, vypadalo mnohem pohádkověji. Tím mi to mezi hnusnou realitou a mystickou pohádkou udělalo ještě větší kontrast.
Obcházení by znemožnilo základní nastavení klidu, kdy příroda sama plyne. Nahatí lidé by byl režijní pohled a strhávalo by to někam jinam, protože by to strhávalo od přírody k člověku. Zprávy nejsou jako jednoduchá kritika, až spolu s tou přírodou vyplývá, jak moc je válka zbytečná.
Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík – mod.)
VH: Nevím, jestli se zapojit. Jsem optik a materiály mě nevadily. Nepřemýšlel jsem o tom. Divadelníci se často chtějí teď ukázat jen atmosféru přírody. Zmiňuje Petra Nikla a jeho inscenaci. Bylo nutné, abychom seděli? Diváci si mohli příběhy najít sami. Zapojení začátku světa zpráv, kvituje jako razantně řečené gesto. Název souboru nabádá k tomu, aby loutkáři byli úplně nazí. Bylo by to více šokující a ještě zážitkovější.
AS: Exponovaná výtvarná stránka – hodně materiály řešila. Nedůslednost. Část příroda, část kašírka – zamrzelo. Více Františka Skály. Materiál i přírodní lze používat abstraktněji a ne pavouček z papírnictví.
TŽ: Scénografický klíč: je to instalace, která je 3D. Proto ta hloubka a strany. Fatální by bylo vnímat to pouze jako orloj. Je na to třeba nahlížet jako na sochu. Není to jen loutkářská záležitost, ale experiment s objektovostí celé situace.
Materiály jsou funkční, přenositelné. Polovina z nás haptici, polovina optici. Někdo je řeší, jiný ne. Náhrada přírody… no, tak si zajedeme do lesa. Rigidita k přírodním materiálům (Waldorf) mě odvádí od tohoto náhledu. Hrajme si s objektovostí a různými materiály. Choroš nerozsvítíš.
Ohledně možné nahoty – argument pro to, proč s tím neexperimentovat: diskurs experimentu nemusí být o lidském těle, řeči, ale i o manipulaci s obrazem. Nadvodič, který s kolektivem vytváří obraz, tady působí svou pokorou a klidem jako součást sekty. Pěkné bylo vidět mladé lidi, kteří se tohoto tématu dotýkají. Východisko k názorovému střetu.
RČ: Vedle toho, že vidím hlavní příběh, vidím periférně i ty ostatní. Inscenace bezeslov.
Soubor:
Bohužel musel odjet před diskusí hrát jinam.
Text neprošel jakyzovou korekturou.
Nejnovější komentáře