Archiv podle kategorií: 2020 – v Písku

Musíme copywriterovat ještě kreativněji

Statické divadlo: Párek

Intelektuální kabaret. Včetně živé – živě mixované – hudby a tance na „ooohm“ nebo podobný zvuk. Kabaret nad pěnou dní nebo pod pěnou dní.

Číst dále »

Jak to vidí Emma: S čaganem lamag nohy- Akolektiv Helmut, Praha

Číst dále »

Osahávání bundy, sestry, jejího bráchy, iluze a skutečnosti

Turnovské divadelní studio: Dlouhá cesta

Nerad formuluji interpretace, je to pochybná aktivita. Ale tentokrát jedné pseudointerpretaci neodolám: celý tento theátr mi přišel jako metafora hledání, ohledávání, tápání, šmátravého nacházení.

Číst dále »

Jak to vidí Emma: Skvostná země, Čekání na Gellnera a Dlouhá cesta

komentáře k inscenacím

Číst dále »

Slepé střevo: Skvostná země

hrálo se v sobotu odpoledne

Dobrý divadlo, ne? Bavilo mě, na mnoho způsobů. Jak to u dobrých věcí bývá, je těžké říci proč.

Číst dále »

Debata o viděném: Jeden z nás lže- HOP-HOP, ZUŠ Ostrov

„Já jsem říkala, že detektivku nikdy nechci dělat“

Číst dále »

Reservé: Malála

Hrálo se v sobotu po poledni.

Scénická reportáž. Divadlo faktu. Skoro scénické vyprávění, scénické čtení. Výborné scénické vyprávění či scénické čtení. Autentické, s velkou dávkou civilnosti, přitom zvukově skvěle zvládnuté.

Číst dále »

HOP-HOP: Jeden z nás lže

hrálo se v sobotu před polednem

Čerstvé studentské hledání skrze víceméně standardní moderní činohru. Hledání, které si na nic nijak nehraje. Herci byli evidentně ve svém živlu, což je příznakem značné svobody poskytnuté jim režií – tipoval bych si, že jak v dramaturgii, tak v hereckém projevu.

Číst dále »

120 dB: Cik!

hrálo se v sobotu dopoledne: skupina 120 dB při ZUŠ F. A. Šporka: Cik!

Malé půvabné meotarové dílko.

U meotarů a otevřeně manipulovaných loutek a podobně je velmi důležitá interakce herců s tím, co se odehrává věcmi. Velmi oceňuji, že tato interakce – vlastně herecká stylizace – byla jednotná, a sice do velké míry civilní; téměř úplně.

Číst dále »

Špenát a kedlubna: SVBD

hrálo se v sobotu po ránu

Pro mě je to jedna ze sympatických větví studentského divadla. Dost pevně uspořádané, ale přitom jednoduché – herecky, scénicky i v dalších ohledech. Neláme si hlavu s nutnou logikou.

Číst dále »