Inscenaci Postýlka, štranberského uskupení Kufr a kohout, lze snadno postavit do opozita k pátečnímu Modrovousovi. I hravé jevištní sólo všestranné umělkyně, autorky inscenačního konceptu, režisérky a herečky Barbory Hubáčkové totiž do značné míry stojí i padá s ústředním scénografickým objektem, respektive způsoby jeho využití.

Na únosné ploše pouhého desatera minut je kreativně rozehrán strhující scénický esej komplexně tematizující mateřství v jeho rané fázi. Hlavními strůjci jeho úspěchu jsou odzbrojující nadhled, smysl pro temporytmus, funkční gradace i příkladná práce s rekvizitou. Inscenace neútočí, nestěžuje si, nekritizuje, ani nikterak nezabředává do tenat laktační esoteriky. Okouzlujícím způsobem, a s velkou dávkou divadelní upřímnosti je zde sebeironicky komentován přerod mladé ženy v matku. Geneze lásky v čistém, naprosto nekalkulujícím divadelním tvaru.

Hubáčková velmi dobře a bez výraznějších švů kombinuje principy klaunérie, storytellingu a laskavé grotesky způsobem, jenž stejnou silou neomylně zasahuje muže, ženy, diváctvo dospělé i dětské. Nenápadný klenot letošního Šrámkova Písku. Nezbývá než zatleskat!

Petr KlariN Klár