rozhovor s Jakubem Tichým, jednou z intelektuálních duší SD

Můžete rozvést slovo „nonartificiální“, které se zjevuje v anotaci ke Statickému divadlu?

Prostým výkladem slova „nonartificiální“ dojdeme k pojmu „neumělý“, to jest: vytváříme si alibi, takže když nás někdo nařkne, že hrajeme blbě, vydáváme to za součást konceptu. Na posledním rozborovém semináři v Ostravě nás Láďa Vrchovský dával do souvislosti s Nedivadlem Ivana Vyskočila. No a pak taky v inscenaci Zlatý osel, která je na repertoáru Komorní scény Aréna, kde pracuji, říká postava řečníka Marca Oratoria, že „k pochybným výdobytkům dnešní doby patří i to, že vyprávět může úplně každý“. Tento konvolut zdánlivě nesouvisejících myšlenek po mém soudu tvoří odpověď na otázku.

Je vám v Párku jasné, kdo hraje jakou „postavu“ – kdo je jaká „postava“? Mám na mysli dějinné nebo podobné bytosti. Máte toto nějak vyjasněné, rozdělené, dané? Nebo se vám při každém představení zjeví něco nového? Nebo se vám žádné dějinné postavy nezjevují a nic takového neřešíte?

Ó ne, dějinné postavy nikoli, spíš jde o načrtnuté obecné lidské typy – Párek je „typologická hra“. Což ale samozřejmě nebrání projekcím konkrétních historických postav do těchto typů atp., ale to už necháváme na divákovi.

Na co se těšíte v Písku?
Na Písek. V Písku je hezky. Budeme tady hrát podruhé. Pro nás jsou Jižní Čechy z velké části zemí nepoznanou, všichni se sem málokdy dostaneme. Od nás z Asie je to přece jen dost daleko. Za sebe doufám, že se více než minule dostanu ke kulturně-historickému průzkumu města a okolí. 

Čeho se bojíte v Písku nebo co vás předem štve?
Že bude pršet a my to zas celé prosedíme v hospodě. Nebo že pršet nebude a my to zas celé prosedíme v hospodě. No a hlavně že to celé poděláme. Bez stresu a obav, že všechno zkazíme, zapomeneme texty, stane se nějaká nečekaná jevištní tragédie a pod. je uspokojivá kvalita představení nepředstavitelná.