Až z dalekého, legendami opředeného kulturního srdce podkrkonoší, přijíždí do epicentra letošního Šrámkova Písku Turnovské divadelní studio. Na všetečné redakční dotazy odpovídá, s pověstnou upřímností sobě vlastní, sám ataman souboru, Petr Haken.

Jaký byl proces vzniku Vaší inscenace, jak se rodil její název, a co znamená?

Původně to byl jeden monolog na nějakou soutěž, pak jsme neměli s čím jet do Jelení Hory, tak se to dopsalo a nazvalo Cesta dlouhá, v Polsku to přeložili Zawila droga, nám se líbilo již řídce používané české slovo „zavilá“, tak jsme to nechali, jenže…ono to úplně nefungovalo, tak jsme se vrátili k Dlouhé cestě. A co že znamená? Dlouhá cesta znamená dlouhou cestu? Asi.

Jak se herečtí představitelé podíleli na vzniku textové předlohy inscenace?
Ten úvodní monolog jsem napsal sám, ty ostatní již společně s herci a pasáž ve fitku si napsaly holky v podstatě samy.

Jaká jsou specifika režírování rodinných příslušníků, respektive blízkých přátel?
Můžu jim víc nadávat, když se flákají. „Kájo, když uděláš chybu, plácnu tě přes zadek.“ To bych si asi v kamenném divadle dovolit nemohl (ďábelsky se řehní, pozn. red.).

Jaký je současný tvůrčí profil Vašeho souboru?
Když se na to podíváme z profilu, tedy ze strany, tedy stranicky, nestraníme se ničeho. Vedle klasiky /Tři sestry v podání čtyř pánů/, výtvarného divadla Hanako /podle novely Franty Zborníka/, přes trochu minimalistickou Dlouhou cestu až po Ponožky /absurdní drama z prostředí mániček a horolezců.

Jaká očekávání máte od letošního Šrámkova Písku?
Nic asi neočekávám, na to už jsem stár na nějaká radostná očekávání. Jo, ono je to letos spojené se studentskou scénou. Tak to Starej kocour samozřejmě očekává pěkné mladé slečny (nasazuje vědoucí úsměv svůdného jurodivce, pozn. red.).

Juta nebo konopí a proč?

Juta je výrobek turnovské stejnojmenné firmy. Jedná se vlastně o umělé konopí, za bolševika hodně oblíbené. Já raději dávám brambory do klasických konopných pytlů, není to ode mne hezké vůči domácí firmě, leč příroda je příroda.