v sobotu od 11:00 v DFŠ – provádí Do kořán, Tanec jako klíč z Ostravy; koordinátorka souboru Věra Vocilková odpověděla na naše otázky:

Inscenace Milenci je pracovní verze stále se rozvijejiciho představení,  která se opírá o poetický monolog personifikované země vůči nebi.

Země jako žena, reprezentovaná slovem a tanečnicemi, hovoří k nebi, muži reprezentovanemu hudbou a malovanými pohyblivými kulisami.

Jedná se o moji autorskou prvotinu a při její přípravě sdružuji absolventy svých kurzů tance, které jsou oblíbené převážně u netanečníků, protože provázím lidi k tomu, aby objevili svůj pohybový a vyjadřovací potenciál. 

Od dětství jsem přesvědčena o tom, že verbální komunikace je pouze ústupkem člověka jako celku dominantní racionální sféře a toužím probouzet zapomenutou schopnost komunikovat neverbalně – fyzicky a energeticky. 

Představení jsme v této kratší podobě uvedli zatím dvakrát, pokaždé v jiném složení ansamblu a s měnící se strukturou choreografie. 

I tentokrát opět posouváme jeho vizuální znění, aby co nejlépe padlo všem zúčastněným.

Celé je dílem experimentu. 

Hudba vznikla jako improvizace k taneční seanci na Islandu, následně jsem ji sestřihala a poskládala do aktuální podoby – dílem náhody odpovídá fázím textu, ke kterému bude v následujících letech komponována hudba delší. 

Kulisy byly namalovány podle hudby a opět sestříhány do současné podoby, tanec tvoříme již společně na zkouškách za výrazného přispění všech zúčastněných, aby podporoval kýžené vyznění a odrážel esenci každého těla.

Máme domluvenou strukturu, ale v jejím rámci vždy improvizujeme.

Ideální prostor pro toto představení a další plánovanou tvorbu by byl příjemně vyhřátý tunel nebo podchod, ve kterém bychom mohli docílit ideální velikosti projekce cca 3x5m a měli dost prostoru před i za plátnem. Čeká nás tedy v Písku další experiment, který vyplyne z dispozic nového jeviště.

Moje vize jako koordinátora souboru a autora je, aby byl veřejný prostor běžně tancem a uměním obohacován, včetně možnosti zapojení kolemjdoucích do představení. 

Krása se neskrývá venku, ale v každém z nás, potřebujeme ji jen uvidět a nebát se pustit ven. 

Písek okrajově známe zejména díky věhlasné architektuře,  moc se tam těšíme a samozřejmě si přivezeme kbelíčky a lopatičky.