Plénum:

Bylo to famózní i slza ukápla. Bylo to velice něžné, osobní. Ona dokázala život v Banátu přenést do divadla v Písku. Byl z toho cítit ten život lidí. Chce jet do Banátu, aby pochopil víru, lásku.

Velmi to na ni zapůsobilo. Zná Banát. Vrátili se vzpomínky. Nejsilnější moment s hymnou ve smylu kolektivního vědomí. Touha po domově.

Radost z nehledání exotiky, ani dramatu. Šla po drobných každodennostech, které ji byly věřit.

Možná ta sdílená hymna hraje s propojením s divákem velkou roli, ale to jsme nezažili. Spojení s Banátem byl vedlejší, mnohem více pociťovala spojení s tím, jak to bylo dříve i u nás. Má dojem, že tematizovala to, že když je člověk zdravý a má kolem sebe lidi, které má rád, tak to je domov. Nikoliv, že by zabíhala do národnostního patriotismu vůči určitému místu.

Lektoři:

AS: Oceňuje, že Leona dokázala vytvořit velice intimní vztah s diváky. Proudila přirozená energie. Oceňuje velmi autorský přízvuk. Monodrama je nesmírně těžké utáhnout. Nic objevného po formální stránce ale neviděla. Vyzdvihuje vyprávění osobního příběhu, který nebyl podán pateticky. Člověka se nesmírně toto dotkne. Akordeon ? Něco se stalo? Oceňuje, že tam nakonec hymna nezazněla. Brala to jako příběh o kořenech a paměti a ne nacionálnosti.

PV: Velice se mu to líbilo. Leonin fanoušek. Navštívil Banát. Formální zpracování se mu líbilo včetně konkrétních věcí (projekce) až po ty obecné idee (domov). Bylo evidentní, že jí zajímají oba prvky. Banát jako zrcadlo na domovskou zemi. A i zájem i o komunitu a pospolitost s lidmi samotnou. I sdílení šípkové zavařeniny, tedy něčeho, co s komunitou dohromady vytvořili. Práce bez okázalosti a bez sebepředvádění se. Sloužila plně samotnému vypřávění bez tlačení na pilu.

TŽ: Co je ve současnosti dokumentární divadlo? Vychází z vlastních zážitků. Banát, oblast Sekulů, sentiment po minulosti různých národností, nejen Čechů. Cítí to jako poctivě představení, ale lepší by bylo věnovat se lokálnímu patriotismu. Upozorňuje, že si máme dát pozor na pátrání minulosti a kořeny v jiných zemích, je třeba respektovat i sousedy. Z Banátu jako takového (nikoliv ve hře) se trochu stala z krásné jednoduchosti a etnogolické akce, mega akce. Cítí to trochu jako „zneužívání oblasti“.

VH: Nevnímá nutnost otisku Banátu. Bere to jako novodobou vyprávěnku. Hezky komunikativním způsobem odvyprávěno. Dovede si představit větší práci s akordeonem. Sdělení bylo jasné a vzal ho.

V éteru zůstala vyset otázka, nakolik bylo plánované, že Lejča neuvidí na diváky? Byla to výzva osvětlovači nebo to měla takto nastavené schválně?