Dveře do saloony byly skvělé. I přes opakování. Chtělo by to ještě jedna, dvě věci.
Velmi velké soustředění.
Otec je odraziště, čím žil. Ale pak je zajímavé jiskření mezi obřadnostní moravského folkloru a kovboji. Tichý, ale výrazný vzdor proti postavení holek v tomto procesu. „Co když nebudu mít syna?“
Číst dále »
Poesie bývá uzavřená věc. Velmi potěšilo, že obrazy a pohybové akce splynuly natolik, že působily jako jednolitá výpověď. Skvělé využití vany na různé způsoby. Potěšila mluva. Barvitost projevu postihla všechny polohy.
Výrazovost mohla být barevnější.
Číst dále »
Největší dojem byl ke konci. Uzemnilo mě, že nejsme na skokanském můstku.
Slzy ze smíchu, z vážných věcích a z romantiky.
Bavilo na tom, že jde o tlachání o primitivních věcech s momenty zamrazení.
Číst dále »
Po pěti minutách řekl, že na to není připravený. Ani událost, ani inscenace, ani performance. Fascinující energie, která neutichala. Suverénnost hlasového projevu. Otázka, zda-li se člověk může či nemůže přidat. Působilo to uzavřeně, proto nebyla jasná brána, že lze do toho vstoupit. Kdyby ano, mohl by vzniknout rituál, ve kterém se dá angažovat. Neví, jestli uzavřenost byla cílená. Obdiv. A zároveň zmatení.
Číst dále »
Zajímavé to vidět po druhé. V Moving Station jsem měl pocit lesa, tady ne. Tady to působilo jako povídání o závažných věcech závažně.
Hned, jak jsem vešla, tak mě napadlo, tady někdo zplundroval kus lesa. Něco se tu stalo.
Les může být odraz vnitřku hlavní hrdinky. Chaotický, nepochopitelný, nadnesený.
Číst dále »
Oceňuje improvizaci. I se všemi chybičkami (Karla) tomu věřila. Nerušila ji ani AI. Karel dodával humor a autenticitu tomu celému. Celé plynulo, ale zásek byl u části, kdy se místostarostka rozbrečela, protože soucítila s ní zouvalství. Tleskání – nebylo jasné, proč a kdy se tleská. Přála si, aby některé scény byly delší.
Číst dále »
Byla cítit přirozená upřímnost. A fungovala i linka piva, která byla přirozená. Zároveň jednotlivé poskládané kusy z textů a výpovědí nedávaly žádný patetický pocit. Příjemně přístupné.
Zpracování tématu smrti je zajímavý. Baví sledovat různé přístupy ke smrti. Silné provázání filosofickým otázek v hospodě u piva. Bylo by skvělé, kdyby tam byly půllitry. Výpovědi sami za sebe byly také silné. Krátké představení: má se divák zastavit a zamyslet nad svojí smrtelností?
Číst dále »
Bavila hudební složka, skvělá práce se skleničkami. Čisté, jednoduché. Vynález házející blbiny jako začátky chatuGPT.
Sympatičtí a řemeslně vybavení lidé. Obsah námětu, který nabízí předloha je poměrně útlý, natolik, kolik to trvá. Problém se skleničkami – jsou výrazný scénografický prvek, který se ale použije pouze jednou. A problém, když si to člověk užívá, tak to těžko opouští. Zůstává to skleničkami, do kterých se občas kopne. Jaký vztah mají myšlenkově k inscenaci. Bez nápadu.
Číst dále »
Bylo to hodně o poruše příjmu potravy. Líbilo se použití filmu a technologií. Obdiv k nestresování se. Význam snů nechal stranou. Olizování masa ve snu, nechutnost. Důraz na masky: umělý, dokonalý obličej. Užil si představení.
Nejvíc na tom bavila protichůdnost nátlaku, který přicházel – ze skutečnosti, co se očekává. Kult postavy – detox. Dvě strany jedné mince.
Porucha příjmu potravy byl prostředek, jakým hrdinka řeší své problémy, tlak společnosti. A ačkoliv vyhoví požadavkům společnosti, tak ani tak se nezavděčí a je opovrhovanou.
Humorné představení, funkční, ale časově příliš dlouhé. Stačilo by 30 min. Zůstal by lepší pocit. Příběh není až tak nosný.
Při improvizaci je fajn cítit a být i u té části, kdy se sžívají. Příjemné být jako divák u toho. Ale za půl hodinky by se to nestihlo.
Není důležité, jak dlouho to trvá. Improvizace spočívá v části, než se dropne infomrace, o co jde. Klidně by to uneslo 3 hodiny, ale 60 min je ideálních.
Číst dále »
Nejnovější komentáře