Plénum:

Dveře do saloony byly skvělé. I přes opakování. Chtělo by to ještě jedna, dvě věci.
Velmi velké soustředění.

Otec je odraziště, čím žil. Ale pak je zajímavé jiskření mezi obřadnostní moravského folkloru a kovboji. Tichý, ale výrazný vzdor proti postavení holek v tomto procesu. „Co když nebudu mít syna?“

Lektoři:

VH: Jsou tam jen obrazy jako mozaika? Nebo je třeba hledat příběh. Možná Krvavá svatba, ženich zemřel a na konci je pieta. Poslech country alba. Oslava libosti k žánru.

AS: Kovbojské – romantické, ne machistické. Něco bylo třeba si domyslet. Ale fungovalo to velice snově. A úžasně byl dotvoření prostor.

TŽ: Zrod dívčího klanu. Myšlenka emancipace – posměchu nad mužským světem. Téma divokosti – western spojený s Hanou. Myšlenka přecházení z prérie je nosná. Klipovitost inscenace. Připomínání Sedmikrásek. 

RČ: Vyrovnávání se s folklorem – téma festivalu (?). Obrazárna klíčových okamžiků k určitému tématu. Proto tam stojí švédská smrtka, svatba, souboj, kovbojové. Čisté pohybově. S vtipem a nadhledem. Velice precizní záležitost.

Soubor:

Neřekneme Vám konkrétní linku, o co jde. Vycházíme z našich pocitů, zkušeností a aktuálních témat. Teď jsme to hráli podruhé. Je fajn, že každý divák si v tom najde něco svého.
Ten tvar – folklorní prvky, destrukce folkloru – vznikal intuitivně. Nesnažili jsme se přenést nějaký příběh na jeviště. Vycházeli jsme z improvizace. Poždímaly jsme, jak to šlo. Snové obrazy, podvědomí. S každou diskusí tento tvar bohatne.

Pocházíme ze stejného prostředí, jsme rodinně spjaté a jedna kamarádka ze skautu.

Neprošlo jazykovou korekturou!