Tři slečny zhmotňují a zpřítomňují takové to (námi všemi zažívané) nejasné plavání v otázkách po smyslu; smyslu konání, smyslu vztahů, smyslu hledání, smyslu čehokoli.

Čtou deníky, různě stylizovaně vyslovují útržky z deníků; fakta se mísí s úvahami.

Možná jsem letos pod vlivem nějakých drog, ale připadá mi, že i v této inscenaci – stejně jako ve třech (včetně nesoutěžní) včerejších – byla šťastně zvolena sada hereckých stylizací, přístupů, která šťastně odpovídá založení a přirozenosti aktérek; byly na sebe dostatečně náročné a zároveň nebyly stresované přehnanými požadavky na vnější herectví, které by jim ubíraly prostor pro skutečné hledání.

Vůbec: divadlo je v tomto ohledu vynikající věc, když se to šťastně sejde: člověk může hledat, může se přitom zakoktávat, může se riskantně smekat po mokré podlaze, spoustu věcí nemusí mít pod kontrolou, a přesto může intenzivně komunikovat s divákem.

K úvaze mám toto: nevím, jestli gejzír stylizací s nutností častého přepínání, a také poměrně velký počet drobných rekvizit, a značná různorodost akcí s rekvizitami, trochu performerkám nebránil odpoutat se od technických povinností. Připadalo mi, že místy byly přece jen trochu nevolnicemi těch rekvizit a těch stylizací. (Naštěstí jen trochu, nijak přehnaně to snad nevadilo, prostě jen nastoluji otázku k tomu, co by se možná dalo zdokonalit.) Možná bych zkrátka preferoval méně těch změn a přechodů a místo toho hloubkovější průzkum těch stylizací a akcí, které by trvaly déle. Je to na zamyšlení, je to samozřejmě otázka citu, míry, snad i nálady, …

Je jasné, že stylizace a jejich změny performerkám pomáhají dostat se do hry, nastolit nejrůznější pocity a vize, bez různých stylizací by to intenzivní a rozvětvené hledání smyslu byla jen nějaká křeč. Přesto si myslím, že trochu méně těch stylizací by v tomto případě umožnilo cestu ještě hloub. To se to říká, takhle zvenku…

Celkově jsem si ovšem užil krásné hledání smyslu/smyslů. Zajímavé také je, že ačkoli hledají mladé slečny, to hledání smyslu zasáhne i někoho jako já, kdo má v životě úplně jiné vnější otázky a problémy. Jinými slovy: je to dost silné na to, aby se zrodilo zobecnění, aby se ve víru toho konání umlela nějaká abstrakce. Sláva!