Nevím jak vám, ale mně poskytuje hyperstylizace, stylizace „nad rámec zvyklostí“, „nad rozumnou míru“ – pokud je ovšem zvládnutá, což většinou nebývá – rozkoš vysokého stupně.

No a: skupina VTAHU hyperstylizaci zvládla. Snad až na drobné slepé místo odhadem mezi 35. a 42. minutou představení měla show grády a šmrnc i jemnost až do solidně drobných detailů.

Stylizace i využití hlavní rekvizity – vody i pomocné rekvizitní hmoty – igelitu – to vše skvěle fungovalo.

A opět: podobně jako jsem tento víkend psal už asi čtyřikrát – ale tentokrát to snad platilo snad ještě více: ti lidé si nehrají na „dokonalé (damácké)“ herectví, vědí, jakou úroveň přesnosti a intenzit volit, do jaké úrovně jemností se svými dovednostmi jít, a výsledek je autentičtější než ono „dokonalé“ herectví, do kterého se velmi často nebezpečně vluzuje předstírání. Tady jsem žádné (skoro žádné, ale nikdo není dokonalý) předstírání neviděl.

Hyperstylizované a přitom esteticky, pohybově, hlasově zvládnuté akce; přehnané pohyby, které ovšem nebyly prázdnými gesty; a schopnost mnohokrát tyto pohyby v řádu událostí změnit nebo zastavit; takový stylizovaný zesílený pohyb zastavený uprostřed cesty, co může být divadelnějšího?

Jeden příklad krásného minimalistického provedení zastavených pohybů – jen jeden příklad z mnoha: srkání vody novinářem ze sběračky po jejím nabrání z polévkové mísy; herec ztuhne s krásně nepřirozeně napnutým tělem, vše je naprosto podivné, ale dokonale v řádu nastolené estetiky i v řádu nastolených témat a významů. Mimochodem, „dokonalý“ herec by to vše provedl o něco čistěji, s o něco větším tělesným napětím, vyzařoval by přitom silnou energii, ale… mohla by to být pěkná nuda. „Nedokonalý“ herec skupiny VTAHU to ale provede přesně tak, jak je třeba pro šťavnatý požitek z minimalistické – a hlavně autentické – akce/neakce.

Tento víkend se zabývám hlavně herectvím, takže jen velmi krátce zmíním krásné naplnění Ibsenova tématu a jeho motivů, a to až do drobných požitkuhodných detailů: například lékař, který prohrál boj s lidem, si jde po představení přiťuknout (dobrou slivovicí, nikoli „shnilou lázeňskou vodou“) se dvěma statečnými divačkami, které se postavily na jeho stranu.

Celkově: požitek ze zvládnuté klasiky, zvládnuté hyperstylizace, zvládnutých technických prostředků, … Hurá!