„Já jsem říkala, že detektivku nikdy nechci dělat“

Druhým viděným a prodiskutovaným bylo představení „Jeden z nás lže“ souboru HOP-HOP. Ze strany diváku přistály v celku pozitivní názory, mířené hlavně na choreografii, ztvárnění postav a energie herců. Do negativních připomínek patřila komplikovaná jména, hodně informací na jeden úsek. Diskuse se rozvíjela i u využívání sms, které někteří brali jako dobrý způsob navození atmosfér a další to bral jako zbytečnou věc. Ke konci se ještě zmínila absence dramaturgie, která by vyřešila řečené problémy. Ze strany byla také zmíněna symbolika hudby, srovnání s „chytrou karanténou“ a také o větším propracováním tématu a formy inscenace.

Jakub Hulák: „ Vlastně jsem si to vychutnával jako takovou akční záležitost. Ale nebyl bych schopen z toho vyhmátnout hlubší téma.“

Petr Váša: „Jestliže vy vyprávíte nebo vyvíjíte příběh, tak je to žánr. A hlavním hrdinou detektivky tajemství. Ani jsem neměl vztah k těm hrdinům, jelikož nebyli exponovaní tak aby diváka zajímaly, což je u toho potřeba a druhou cestou je práce s textem a hlavně informacemi.“

Tomáš Žižka: „Pracovali jste s něčím velmi čistě a pak tam byla nějaká nečistota a zbytečnost. A v jednom momentě mi přišlo, že už se nejednalo o ten princip, ale pouze jste se pohybovali v předurčené struktuře. Víc a víc jste se dostávali do soukolí toho nástroje, a ne toho člověka co to připravil.“

Vladimír Hulec: „Ta forma byla ohromně zajímavá a každého určitě napadá, jak s ní dál pracovat a jak jí rozvíjet, ale dá se s tím pracovat i mnohem víc. Používali jste scénické prostředky jako ostré střihy, výrazný herectví ale ta předloha je podle mýho spíš modelový příklad středoškolského života a problémů lidí v nich, takže jsem to bral spíš bral jako pedagogickej základ k tomu abyste si vyříkali věci, se kterými se setkáváte.“