hrálo se v sobotu před polednem

Čerstvé studentské hledání skrze víceméně standardní moderní činohru. Hledání, které si na nic nijak nehraje. Herci byli evidentně ve svém živlu, což je příznakem značné svobody poskytnuté jim režií – tipoval bych si, že jak v dramaturgii, tak v hereckém projevu.

Evidentně se řešily otázky, které jsou hercům blízké. Ho, to to teda píšu dramaticky výchovně…. sakryš…

Originální byla neobvyklá dimenze komunikace s diváky SMSkami. Dostali jsme jich možná 15? Musím se přiznat, že mi moc nepomohly, moc mě nevtáhly více než jsem byl vtažen. Zdali by neměly být stručnější? Nevím, lidé z HOPu to mohou v příští inscenaci vyzkoušet zase jinak, rozhodně je to zajímavý prvek, s kterým by asi stálo za to se naučit dobře pracovat. Ovšem i bez SMSek bylo představení celkem vzrušující.

Skrz ten příběh, který sám o sobě podle mého názoru nebyl nijak výjimečný, se mi dařilo pěkně, většinu doby, setkávat

Třetí relativně zasmušilá studentská věc za sebou – zasmušilé studentské věci jsme měli celé dopoledne. Znamená to předzvěst duchovní revoluce?