hrálo se v sobotu dopoledne: skupina 120 dB při ZUŠ F. A. Šporka: Cik!

Malé půvabné meotarové dílko.

U meotarů a otevřeně manipulovaných loutek a podobně je velmi důležitá interakce herců s tím, co se odehrává věcmi. Velmi oceňuji, že tato interakce – vlastně herecká stylizace – byla jednotná, a sice do velké míry civilní; téměř úplně.

Stylizace se dá zjednodušit na stav, kdy herečky dělaly jen to, co bylo vynucené technickým scénářem. A jejich „hraní“, „naciťování“, „pocity“ jen přirozeně vyplynuly z toho, co technicky prováděly. To je velmi sympatický způsob vzniku komunikace, která je za těchto podmínek velmi autentická. Někdy možná nevýrazná, ale vnímá-li člověk citlivě, ocení její pravdivost.

Druhé zasmušilé studentské představení dnešního rána.