komentáře k inscenacím

Skvostná země: Soubor pracoval s nezvyklým prostředím a bohužel mám pocit, že taková třetí řada už neviděla na zem. Ovšem si nemyslím, že by to zabránilo celkovému porozumění. Nezvyklá mi připadala gradace šikany, která začala velmi silně a pak ten vrchol byly krabice. Taky jsem celou dobu přemýšlela, zda ten hlas je Bůh, Ďábel nebo vlastně co. Nakonec jsem došla ke svému názoru, že je to její vnitřní hlas, ovlivněný dlouholetým traumatem, který si převedla do podoby Boha.

Čekání na Gellnera: Na začátku jsem přemýšlela o větším propojením jednotlivých básní, ale to mě hned přešlo a dál jsem si jen užívala neskutečnou energii herců. Hudebnost projevu i veškeré dění na jevišti podle mého přesně vystihovali Gellnerovy básně. Jediná další věcí, nad kterou jsem přemýšlela, byly ty úvodní postavy, zda to byli oni sami nebo si je herci napsali specificky pro inscenaci. A musím ještě ocenit skvělou pohybovou práci u robotů, v jedné z básní.

Dlouhá cesta: Inscenaci jsem viděla poprvé na Turnovském festivalu, a až po druhé jsem se plně soustředila na jejich společný život, místo motivu incestu, a díky tomu jsem to i lépe vstřebala. Inscenaci jsem viděla poprvé v Turnově a jsem ráda, že to bylo i tady, jelikož jsem mohla lépe vstřebat. Všichni herci se také vyrovnávali ve svojí práci.