Můžete uvést něco o vaší divadelní skupině?
Jsme divadelní soubor, který využívá dílny jako zkoušky a výsledkem dílen jsou divadelní hry. Obecně jsou to pokaždé jiné hry. Zvláště pokud jde o Neviditelné divadlo. Divadlo Fórum se vždy věnuje aktuálním tématům. Existuje stálá sestava herců, kteří do dílen opakovaně docházejí. Stále se objevují noví členové, ale ne každý má čas pravidelně navštěvovat workshopy. Často hrajeme s mezinárodními hosty. To je i případ naší hry v Písku.

Náš divadelní soubor vlastně nikdy nemá předlohu, jako je scénář. Setkáváme se a společně se rozvíjíme během našich workshopů. Vedoucí dílny je tedy lídrem pouze na začátku. Diskutuje se, nápady předkládá každý jednotlivec a nakonec se demokraticky rozhodne, co se vlastně bude hrát. Někdy je na začátku konkrétní téma. To je většinou věc, která je v tuto chvíli velmi aktuální.

Proč zrovna tuto inscenaci?

Touto inscenací bych se chtěl pokusit částečně reflektovat současnou situaci v naší společnosti.
V současné době existuje mnoho rozporů. Jsme obklopeni nevědomostí, závislostí, slepotou a rezignací. Je tu samota, ale také naděje, láska a pomoc.
Především jsou v současnosti protichůdné názory a mám dojem, že už neexistuje  skutečná demokracie a svoboda. Kontrasty vystupují, zesilují.
Existuje mnoho příkladů, kdy je někdo penalizován za vyjádření názoru, který není v souladu s oficiální politikou.
Používám aktuální příklad války.
Je jasné, že nic není černobílé. Kdo však vyjádří jiný než oficiální názor, může být potrestán různými opatřeními.
Hrozí výpovědi, zákazy nebo dokonce tresty.
Protilehlé fronty přitvrzují. Společnost je již rozdělená.
Ale to, co chci ukázat, není politická situace, ale ta osobní. Vliv na individuální, soukromé osudy.
Tyto osudy mění perspektivu a způsobují změny. Emocionální dopad mění názory a dokonce i principy.
Většina populace se staví do role diváků.
Někdy přichází rezignace nebo dokonce bezmoc.
Z různých důvodů do toho nikdo nezasahuje.
Do hry vstupuje: Strach z následků, omezování zaměření na soukromou sféru, nevědomost a další.
Válka se zdá být daleko. Podíváme se na „výsledky“ v televizi, kolik mrtvých je a přepneme na jiný program a pak máme výsledky fotbalu nebo ledního hokeje.
Pak slavíme vítězství nebo slavíme narozeniny.
Chci také ukázat, jak těžké je zasahovat do konkrétních situací.
Nechci předkládat recept.
Možná něco animovat nebo dokonce provokovat. Nebo ukázat, že změna začíná v mysli, ale není realizována.
Máme občanskou odvahu?

Zkoušíte/testujete si v této inscenaci něco konkrétního?

Chceme zjistit, jestli diváci hru jen konzumují, nebo se zapojí, zasahují, mění scénu nebo ji ničí. Jsme zvědavi, jestli zůstanou diváky nebo se zúčastní. Mají příležitost.

Jaké si myslíte, že inscenace otevírá otázky, příp. jaká jsou hlavní témata či výrazné motivy?

Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo vyvolat otázky. Nejde nám ani tak o hotové odpovědi, ale o proces, kterým každý z nás čelí nežádoucí skutečnosti, se kterou nyní žije. Kdo by si před pár lety opravdu pomyslel, že poblíž budou taková omezení svobody nebo dokonce válka? Naším cílem je ukázat, jaké soukromé dopady má současná situace na různé lidi. To, co hrajeme na pódiu, se skutečně stalo. A může se to stát znovu, … čeho vlastně může člověk jako jedinec dosáhnout?
Je to o občanské odvaze nebo lhostejnosti?
Oslavit nebo zasáhnout?

Kdo je autorem scénáře/vize, kdo inscenaci rozvíjí, dodělává, vybrušuje?

Na otázku, kdo je autorem, nelze tak jednoznačně odpovědět.
Neexistoval žádný psaný scénář.
Na začátku workshopu, během kterého hra vznikala, jsem rozdělil konkrétní role a teprve poté jsem slovně představil téma a myšlenky nedokončené předlohy. Poté jsme použili divadelní techniku ​​Method Acting. Každý herec se tedy v dané roli intenzivně vcítil do pocitů a vlastních vzpomínek. Poté jsme pomocí interaktivních her propojili jednotlivé role. Každý herec od začátku věděl, že používáme Divadlo Fórum, i když ne každý věděl, co to je. Všechno, co se dělo potom, byla týmová práce. Hru nepovažujeme za dokončenou. Při každém dalším hraní se intuitivně a improvizovaně mění. Zůstává jen nit příběhu.

Učinili herci (nebo některý herec) nějaký zajímavý objev nebo získali zajímavou zkušenost?

Každý herec, který hraje na jevišti, má nové zkušenosti. Zvláště pokud jde o amatérské herce. O naší divadelní skupině platí především to, že se zabýváme Divadlem Utlačovaných. Zejména s Neviditelným Divadlem a Divadlem Fórum. Často jsme zažili nečekané, těžko předvídatelné situace.

Kolikrát jste ji hráli a kolikrát ještě budete?

V Písku hru hrajeme již potřetí. Budeme ji hrát tak často, jak nám bude nabídnuta příležitost, ale jen dokud bude naše téma aktuální.

Co považujete ve své inscenaci za experiment?

Náš kousek, který ukážeme v Písku, se vyvíjel experimentálně v rámci workshopu a v Písku ho hrajeme už potřetí a určitě jinak než doposud.
Ale může se stát, že si toho diváci ani nevšimnou jako experimentující.
Experimentující divadlo je tedy v našem případě rozhodně něco, co zažíváme jako herci. V našem díle také platí, že texty se mohou měnit podle situace. A možná to bude úplně jiný kousek než ty dva předchozí, protože dává divákům možnost experimentovat s námi. Jsme zvědavý. A zvedavost vzniká automaticky při každém experimentu.

Co je experiment posuzujeme z různých úhlů pohledu a zkušeností. Zjevně tedy může existovat zásadní rozdíl, totiž zda hodnocení provádí divák, nebo herec, divadelní kritik či divadelní vědec. Experimentální nebo experimentující? Docházím k závěru, že obojí, experimentální a rovněž experimentující se mohou vyskytovat v jedné hře zároveň.

ptal se Petr O., odpovídal Frank Weisse