Totování: „to bude má cesta“. Cesta je dlážděná nějakými úmysly. Cesta D.R.E.D.u z Náchodska-Kladska je dlážděná?.. Myslím, že úmysly to nejsou. Díkybohu.

Mezi základní lidská práva patří užívání dlažebních kostek. Užívání rtěnky – červené i bílé; snad i dalších barev? A buď zticha! Takový je zdejší řád! Je dobrý! V rámci dobrého řádu se lidé berou za vlasy a jsou připraveni na vetřelce, kteří chtějí příliš mnoho, kteří by se chtěli od řádu nepatrně odchýlit. A proč ne? Proč by se skupina lidí nebo národ, který má dobrý řád, nemohla uchopovat jeden druhého za vlasy a proč by se nemohla bránit proti vetřelcům v narušování dobrého řádu.

Jedna žena chtěla příliš mnoho. Chtěla projít šestero branami. Proto skončila nahá na háku, nahatá na rumpálu. A přišel za ní mladík, a vyměnil se s ní. Řád – dobrý řád – to umožňuje. Stačí říct: „Dejte mi to ubité tělo“. A vše se mu splní: může místo ní viset na kladce. V klidu ji může nahý na kladce nahradit.

Něco obecnějšího ke D.R.E.D.u: Myslím, že je herecky, formálně i při hledání obsahů čím dál vyspělejší. Jak by také ne? Pracují už dlouho; takže občas něco nacházejí. D.R.E.D. se, myslím, v posledních letech odchýlil od nekompromisně biblických motivů, ale to neznamená, že by se odchýlil od duchovního hledání skrze rituál. Zaslechl jsem informaci, že inscenace vychází z nějakého pohanského mýtu, který vůbec neznám. Myslím, že mi nevadilo, že ho neznám. Ten mýtus se do mě nějak dostal, i když o něm vůbec nevím. Měl jsem stejně důkladný dojem, jako když se biblickými motivy kdysi přímočaře zabývali.

Tajemnost naprosto neznámého. Přezkoumávání toho, co způsobí nebo nezpůsobí naše kroky, naše gesta, naše jednání a naše myšlení. „Odkládejme uspokojení“ a budeme uspokojeni. Nevyjadřujme se příliš emotivně, a dojdeme hlouběji.

Otázka na závěr: kde sebrali ty hezké dlažební kostky? Tipuji: někde poblíž náchodského centra.