Jedna z dívek na začátku hry Kolik nám zbejvá? vzpomíná nad hromadou třiceti tisícikorun na zdánlivě banální myšlenku z hodin filosofie, že peníze jsou jen papírky, v jejichž hodnotu věříme. Na hru mosteckého souboru Brambůrky lze nahlížet mnoha způsoby, přičemž jednou z možných optik jsou právě peníze.

Vzpomínaným filosofem byl nepochybně Georg Simmel, v jehož úvahách lze nalézt – pokud jde o peníze – prakticky vše; peníze jsou penězi jen díky důvěře společnosti v hodnotu papírků, čímž v sobě ztělesňují celou sílu společnosti, zároveň modifikují naše myšlení, vytvářejí tzv. počtářskou mentalitu, která nás nutí neustále počítat a přepočítávat. Lidské prožívání se na tuto skutečnost adaptuje mimo jiné cynismem nebo blazeovaností. Obojí spočívá v tom, že přes cenu věcí nevidíme jejich hodnotu, s tímto se můžeme cynicky smířit, případně se intenzivně snažit tyto hodnoty znovu objevit – a když se toto dlouhodobě nedaří, otupíme a staneme se blazeovanými.

Hra Brambůrek by mohla být učebnicí Simmela. Výlet čtyř (respektive pěti) mladých přátel z Mostu do pětihvězdičkového hotelu otevírá mnoho témat – otázky subjektivního luxusu, životního stylu, konzumu i bohatství naší civilizace. Jak si kdo z nás představuje luxus? Co bychom dělali s nečekanými penězi? Co bychom chtěli udělat, ale nemůžeme? Nebo můžeme, ale neděláme? Chceme být svatí, nebo nespoutaní a divocí? A k čemu je dobré rozbít pár lahví prosecca? Všichni výletníci se z lázní vracejí možná se silným zážitkem a krátkodobě zrekreování, nicméně jinak se v jejich životech zjevně nezměnilo nic, protože skutečné hodnoty (na něž tu a tam postavy odkázaly) zůstaly mimo peníze. Snad jen peníze na konci alespoň přestaly překážet.