Lektoři:

VČ: Ovlivněna únavou. Měla problémy se sledováním. Sympatičtí lidé, kteří vzbuzují důvěru a jistě se nad tématem zamysleli, nedokázali ji ale přesvědčit, že sledují společný cíl. Uzavřené představení, které se líbilo „samo sobě“, ale nevyprávělo příběh divákům. Problém s rytmem představení, málo se pracovalo s gradací. Soubor předpokládal, že divák chápe symboliku holubiček, lamp, mužů v ženských šatech. Nejvíce matoucí byly situace, kdy dva mluvili za jiné dva. Nerozuměla: maskám, ženským šatům, rozdílům v kostýmech. Záměr a vyzařování skupiny je jí sympatické, ale nepochopila záměr.

PV: Opačný dojem než VČ. Všechny Brňáky, a tyto zejména, má rád. Byl okouzlen. Práce s rytmem a prolínání hudebního plánu s textovým. Čekal problémy s temporytmem, ale pak si všiml načasování pomalých částí. Překlad mýtické látky do současnosti. Snaha o nové čtení Antigony – role v životě: Antigona jako rebelka, ostatní postavy jako systém. Různé úhly pohledu, všechny mají svou pravdu. Symboličnost nutí k zamýšlení. Hoření origami – působivé. Při techno hudbě asociace s loňským „Faustem“. Upřímnost skrze různá patra ironie. Byl přesvědčen a rád by viděl představení znovu. Přemýšlí nad relativizací práv Antigony a Kreonta a současností. Každý obětujeme svůj život něčemu, kým jsme a do jakého hodnotového systému chceme investovat svou energii.

TŽ: Miluje monumentální zážitky jako hurikány, kterým z Prahy projel, byl tedy nabitý. Místo patosu, po kterém toužil, dostal „pytlíkový čaj“. Jako scénograf je „alergický na bytí v šálách“, ale rád kouká do vertikály divadla. V představení mu scházela osudovost a různé asociace k Antigoně. Chyběla mu drobnokresba a niternost. Ptáčkové a koule – přeestetismus – aranžéřina, nikoliv scénografie. Divadlo s objekty a animace ho bavilo, např. nafouknutá duše do ptáčka. Drobnosti, které možná vytvářejí světonázor.

VH: Vysvětluje, že soubor si vybral moderní zpracování textu Antigony. Asociuje s politickým divadlem. Odpověď Antigony na to, proč to dělá, je, že je to její osobní problém, nechce to řešit se společností. Nová interpretace souboru. Chválí hru s origami: skládání od Antigony, Kreont je rozkládá a píše na ně. Estetizující prvky. Snaha přenést antickou tradici do současného celosvětového kulturního kontextu. Estetické divadlo, poetické. Je interpretace antického textu dostatečná? Motiv oběti není tak jasný, aby diváka zasáhl. Moc opatrné divadlo.

Plénum

Moc to nekomunikovalo. Asi nesouhlasí s danou interpretací, ale dráždila je Antigonina motivace neřešit to s ostatními. Fungovalo techno. Nihilistická parodie na tragédii. Práce s objekty. Potěšený divák ponořený v Antigoně, nadšený jiným úhlem pohledu. Zvrácený chór. Zindividualizovaná Antigona: dělám to kvůli sobě.

LR: Chtěli skutečně hrát o oběti? Typické nasazení amatérů – hluboký zájem o téma, rozpracování jednotlivých témat, ale chybějící syntéza, aby to bylo jasné i pro diváky. Nahromaděná spousta krásného materiálu, která se ale tematicky ještě nespojila.

Soubor

Dnes mělo představení zvláštní rytmus, proto to možná úplně k divákům neprošlo. Normálně to hrají ve sklepě pro max. 25 diváků, divák má pak víc šanci pochytat detaily. Není to o oběti, ale o konfliktu rolí a o identitě. Jak si vybíráme svou roli v životě, jestli být král či Antigona. A jestli vůbec existuje možnost si vybrat.

Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, VČ – Viktorie Čermáková, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, Plénum – všehochuť diváků, Soubor – tým dané inscenace