Plénum:

Velice si to užili. Líbilo se tempo a meditační atmosféra při pohybech. Nevěděli, že to potřebovali.

Iritovaný (pedagog): se zajímá, jak moc jsou výpovědi ve hře autentické a na kolik jsou klišé. Chválí metaforu, jak se dobře učí podle napasovaných knih u a na hlavě. Chválí hudbu vytvořenou přímo performery. Bosí herci – divadlo poesie (Jan Císař). Knihy, papír a bosé nohy k sobě výtvarně patří.

Představení připomenulo jednomu z diváků noční můr, kterou míval jako student, že neumí vypočítat obsah válce. Mrzel ho pouze špatně divácky viditelný přelet slečny nad knihami, které by otočil směrem k divákům. Zpověď s mrazivým pocitem, že to tak je. Jediný student ohodnocený jedničkou tam de facto není vidět.

Pro začínajícího pedagoga vykřičník, že se to tak děje. Další divadelnice/divačka upozorňuje, že přece není chyba vždy jen v učitelích, ale i v zázemí. Řvaní na děti ze strany rodiny i v inscenaci.

Jeden divák vidí hlavní téma: jaká pruda je škola, co se o nich všechno chce.

Lektoři:

TŽ: Evokovalo mu to novelu Zánik média knihy, kdy po vzniku AI nemusí mít studenti v hlavě všechny informace. Kniha jako posttrauma: grilování na originálech knih. Zamrazilo ho tedy, když viděl hromadu knih připomínajících ohniště. Vlastní pedagogická zkušenost: vytvoření knihy s páťáky. Jiný vztah ke knize. Preferuje čtení z papíru. Reminiscence na patovou současnost, budeme-li potřebovat knihy, když máme AI.

PV: Dvojí dojem: ohromně sympatické / zároveň nedotažené. Náměty jsou slibné. Je očividné, že soubor je schopný. Jako diváka ho mrzí, že dojde jen k nabídce, ale nejde se dál. Velice humorné, zároveň absurdní a vážné. Nabízí rozvést nápad, že knihy fungují jako hudební nástroj. „Udělejte si brainstorming, co s knihami, jak je zhudebnit: listování, zavírání, trhání papírů, stavění a rozbíjení. Rozjeťte si improvizaci. Rytmický podklad a přečtení slov jako textu.“

VČ: Kdyby to bylo dotažené, mohla by to být inscenace mezinárodního významu. Jsou v ní nápady. Na jevišti je mnoho osobností, které mají ještě poschovávané talenty, které mohou využít. Meditativně-taneční zpracování hodnotí dobře. Čistotu a prostor výtvarného zpracování. Jako režisér vidí jediný problém: život rekvizit na jevišti: na jeviště patří jen rekvizity, které si vybojují, že tam mají být. Tady cítí neobhájenou existenci flétny a kytary.

VH: Šlo by dotáhnout práci s rekvizitami pro čistý krystalický tvar. Rituál s ohništěm nedotažený.

Soubor:

Autenticita inscenace – některé z vět skutečně slyšeli inscenátoři přímo od svých pedagogů. Je to zveličené, ale jejich. Raději hrají bosí, nemá to jiný význam. Soubor má vývoj. Kontakt se zemí a bytím na jevišti.

Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, VČ – Viktorie Čermáková, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, ZM – Zoja Mikotová. Plénum – všehochuť diváků, Soubor – tým dané inscenace.