VH: Super název. Hned mě to zajímá. Divadlo na divadle.

Plénum:

Karel Šefrna prý říká, že je soubor nesmírně zábavný. Soubor desetiletí.

POM: Herecká vybroušenost. Po ránu uvítal herecké sebevědomí a přítomnost. Kvitoval rychlou expozici a díky tomu vychutnávání divadelnosti bez nutnosti přemýšlení o tom, kam se to dostane. Možnost zhlédnutí různých tvarů na Písku.

Osvěžující, koukatelné, vizuálně příjemné představení. Nápadité herectví s objektem. Audioplán provází celkový rozpad, následuje dění s lehkým předstihem. Perfektní karikatura demokracie. Expozice velice komprimovaná. Drobné třenice ze strany režiséra/osvětlovače.

Velice uvěřitelné. Silné přechody do reálna. Společný výtvor, který se rozpadá.

Dobrá cesta ze slepé uličky politické satiry. Nespadlo to do agitky.

Lektoři:

TŽ: Od počátku evidentní, že jde o „veřejnou zkoušku“. Spojení inscenací dnešního dne – tématem předávání kompetencí. Rezonance s tématy politické kultury. Stíny minulosti (srp a kladivo), které některé z nás stále „pronásledují“. Pozůstatek pro nás více vzdálené masarykovské filosofie ve Werichovi – x vzhlížení k salátovým politikům. Podvědomě použitý flipchart. Trauma kolektivu přechází v trauma jedince. Napětí v publiku, jestli má reagovat nebo zůstat pasivní. TŽ touží po zapojení diváka, zareagovat na danou situaci. Inscenace vybízí k myšlence dostat se do aktivního módu. Vzpomíná na režisera Tadeusze Kantora, který uměl pracovat s diktaturou, ve společenském kontextu jeho doby to byla výzva. Doba se změnila. Direction vs. director – režisér poskytuje orientaci kudy. Přechod od direktivy k horizontu.

PV: Ohromný zážitek. Rád by chválil déle než je vymezený čas. Rozšiřuje propojení sobotních dopoledních inscenací na téma zcizovacích efektů. Líbí se mu dramaturgické spektrum jejich pojímání. Úplněnahé divadlo prezentovalo realistické výjevy uvěřitelně, herecky dokonale. Očekával spadnutí řemenu. Nenastalo. Senzační z technického hlediska. Vypichuje přesvědčivost a uvěřitelnost. Pozitivně hodnotí práci s klišé. Zdá se mu, že soubor důsledně hledal a poskládal za sebe jedno klišé za druhým, na které si „posvítil“ jiným způsobem. Mají kuráž navážno zpracovat úvahu o vzniku zla. Režisér-ďábel rozdává nitky a jednotlivci mezi sebou vytváří zlo. Oponuje TŽ, že diváci vpředu byli zasaženi i fyzicky (kousky zelí). Na počátku hra působila jako kamarádská veselka a na konci peklo. Nic nebalili do idylky ani humoru. Mrazivé, smrtelně vážné představení.

VČ: Vypráví o své zkušenosti z profi divadla. Teror, proti kterému se divadlo vymezuje a na něž se snaží upozorňovat společnost, je často paradoxně součástí vzniku inscenací samotných. Předsevzetí a otázka zároveň: Jak dělat režii, aniž by se museli lidé ponižovat, když se stává, že jeho absence u režiséra vyvolává teror herci(?). Představení ji dojalo. Lidé destruktivní k ostatním stále existují. V inscenaci čte zejména téma nesvobodné práce v divadle.

VH: Vnímá inscenaci jako politické podobenství – rozkládající společnost i kolektiv. Velice trefné, angažované představení. Co by pamětník, vzpomíná na rok 92/93, kdy viděl v Anglii inscenaci o svobodě, která sebou nese chaos a nakonec opět vyžaduje diktátora. U nás to odmítla divadla hrát. Nyní se přesně toto děje. Soubor se k tomu postavil tak, že si diktátora nenechá líbit a „emigruje“. Očekával aktivní zapojení diváka. Připomíná divadlo Fórum.

Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, VČ – Viktorie Čermáková, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, ZM – Zoja Mikotová. Plénum – všehochuť diváků, Soubor – tým dané inscenace.