Plénum:

Těžká orientace. Užívání si jednotlivých výkonů. Ohluchnutí. Těžký pocit z toho.

Zábavný chaos. Chvíli trvalo nalezení klíče. Roztříštěný obraz. Chvíli trvalo najít algorytmus vnímání a sledování rozděleného obrazu.

Bavilo to. Bylo to dynamické. Udržování pozornosti. Vyvstala otázka, jestli protagonista netrpí nějakou přecitlivělostí: mlaskání, pískání.

Postupné přimknutí k protagonistovi: ubitá a umlácená získávala vztah k chlapci. Přestala mít potřebu vše pochopit.Hlavní hrdina byl nejspíše autista. Inscenace = chaos v hlavě.

Pes? Asi ho zabil ten táta. Pro protagonistu bylo asi důležité zjitit, kdo zabil psa.

Na konci buď retrospekce nebo nový začátek?

Ze znalosti předlohy: zajímavá audiovizualizace toho, co se stalo. Bezprostřední dojem, příběh ve zkratce. Hlavní děj se povedlo odrazit.

Ze znalosti výchovy autistického dítěte: velmi sdělené, až nepříjemný zážitek z výstižného odrazu reality.

Aby byl chaos, musí být řád. Aby byl hluk, musí být ticho. A to tam chybělo. Ubíjející pro diváka. Uzavřel se. Nepříjemný pocit z přestimulace.

Byl tam pejsek, kolem něj byla vosa. Christoph ho chtěl hledat a pak zmizel.

Pes jen jako dějový oblouk. A nezájem, co se s ním stalo.

Lektoři:

TŽ: Inscenace řešící diagnózy. Prostorové řešení vyhovující jako konfrontace diváků navzájem, jak to vnímají. Nové: noisové věci, které tvoří přetlak. Patnáct lidí jako stíračky – prostor na zklidnění. Líbila se mentální mapa, která vizualizuje sdělení. Přehršle impulzů a světel scénizovat s patrností protikladů. Vrcholy můžou být v nejvyšším tichu. Chybí „stop time“.

AS: Spíše než o autismu vnímala téma neurodivergense. Performance, zakoušení diváka samotného než vyprávění knížky. Po přijetí tohoto klíče se šlo napojit na pocit hlavního protagonisty. Práce chóru. Architektura zvuků: mlaskání matky (sobectví). Netouží po tichých momentech. Chybí vizualizovaná  láska hlavního hrdiny k psovi.

PV: Podruhé viděno. Oceňuje obraz dění v hlavě kohokoliv. Práce s časem a prostorem. Cirkulární procesy mentální ukázány. Radost stejně jako z filmů V hlavě 1 a 2. Ohledně ztišení: podruhé viděno jako klidnější. Struktura byla jasná. 

VH: Ptá se po vědomosti formy a její danosti na základě souboru. Připomíná, že předloha byla již na jevišti několikrát. Touží po větší intenzitě kontaktu herců s divákem, který je Christopherem také. Vztah se psem nebyl dostatečně vykreslen.

Soubor: Ohledně usmrcení psa vycházejí z předlohy. A konec měl být koncem, ale v procesu zkoušení inscenace se stal retrospektivou. Motivace k zabití psa není jasná ani v předloze.