Plénum:

Do přestávky nádhera. Pak to ukázky z Kobry 11 shodily.

Upřímná hra, bavilo mě od začátku do konce. Zasažen paralelou vnitřní reality s Donem Quijotem.

Kvituje donquijotství mužů. Nesmírně tvořivá hra. Na jednu stranu při odchodu smích a na druhou stranu smutek.

Možná generační záležitost v pochopení, některé chytlo od začátku, některé až když skoro překročili hranici absurdity.

Radost z donquijotství u dnešních chlapů: udělat něco, co je potřeba, ačkoliv to je předem prohrané.Největší zážitek. Stylizace do komiky, do absurdna, schopnost si udělat si srandu sami ze sebe. Nebyl cítit kalkul, potřeba exhibice.

Problém s kalhotami: potřeba vizuální estetiky.

Motiv tří herců, kteří hrají jednu postavu je fajn a byli milí. Narážka na koncepci Karnealové kultury od Bachtina.

Lektoři:

VH: První část klauniáda, druhá část po přiznání záměrného trapna a na konci vnitřní přiznání sama sebe přesvědčila k respektování tohoto tvaru.

TŽ: Přechodové rituály. Přes klauniádu a patafyziku jasné. Dehonestace muže kalhotami je zajímavá. Srovnání s grafikami a kontextem Dona Quijota.

AS: Výsměch jakémukoliv patosu. Vynikající dramaturgické rozkrytí, o čem Don Quijote je. Už u Cervantese výsměch braku. Existenciální polohy velice zasáhly: proč jsme tady, proč dělat divadlo, co znamenají slova svoboda, láska, rytířství.

PV: Silný a dojemný zážitek. Nabídka odpovědi na otázku, jak v dnešní cynické době říct na divadle něco upřímného. Klasickou strategií je brutální dekonstrukce. Tady dekonstrukce notoricky známé předlohy. Na druhé úrovni dekonstrukce herectví, zcizováky. Na třetí úrovni dekonstrukce svého ega. Udržení všech tří úrovní a zároveň kladení nápadů. Klíčová je diváka emoce na konci. Jak udělat upřímné představení, nabízet emoce, aniž by se vylhávali a dělali si alibi. Duch Sancho Panzy se vznáší nad celou hrou.

Soubor: Kvitoval zmínku o Bachtinovi. Ten hodně zarezonoval v závěru zkoušení.