Plénum:

Moc se mi líbila dynamika hrdinek a závěr. Líbila se představa být do toho vtažený jako divák mezi herci.

Sezení na jevišti zajímavé, ale zároveň nejasnost toho, zda-li se může jako „jen“ divák zapojit či ne.

Líbila se spousta vychytávek a běžných situací. Bez čtení programu předem pozitivní snaha o rozkrývání příběhu v rámci představení. Nejistota, zda-li to dospělo k nějakému vyústění. Dojem se nezavršil tím, co z toho mělo být, ale jen tak. Báječná tečka na konci s poslední pacientkou. Pacienti psychiatrické léčebny bychom být všichni.

Přesně, když mě došlo, že by se něco mělo stát, tak se to stalo. Třešnička na dortu. Dokončení požitek.

Pacienti jsou dva, přičemž jeden byl schizofrenik. A všechno vyřeší láska.

Škoda, že megera (manželka Jakuba) neměla větší gradaci. Při svatbě, že to nešlo dál. U babiček to vede k psychu. Ale u jiných ne. Nevyrovnanost hereckých uchopení.

Báječně to funguje ve chvíli, kdy jsou stylizovaní a herci hrají sami sebe.

Lektoři:

TŽ: Situace začala z momentu nepatrného dramatu. Něco se vyosilo. Škoda je, že to skočilo rovnou do divadla a nezůstalo to delší dobu v imerzi. Upozorňuje, že je třeba si všímat fonetiky, roviny teatrálnosti. Zcitlivit diváka, hranice mezi pozorností a být pozorován a být zpozorněn se stupňuje v týmu. Líbilo se, že spousta momentů, o kterých si myslel, že nejsou součástí, nakonec byly. Doporučuje real time kompozici, která pomáhá k neteatrálnosti. Děkuje za čekárnu. Kvituje moment božstva a rituál svatby. Pěkný moment s hozeným kolímkem s kávou. Řízené náhody pomáhají celku.

VH: Současný divadelní diskurs hodně řeší imerzivní divadlo. V inscenaci je vidět rozdíl mezi dopředu připravenou kompozicí a zdivadelněním situace. Jednotlivé výstupy by ale chtěly více dotáhnout do minidramat a závěru. Jak s tím pracovat je na souboru. Vyzývá soubor k bytí odvážní: Vyzkoušet si ve skutečné čekárně, jak na by na to reagovali nevědomí diváci. Ohledat si autenticitu. Líbí se mu fenomén Brňáků žijících v Pardubicích.

AS: Rámec byl pojmenovaný na cedulkách, ale všimla si toho až při odchodu po představení. Pobavená scénografickými prvky: humáčem z čekáren (kytky, časopisy). Bavilo ji tipovat, kdo je herec a kdo ne. Situace z reálného života. Podobné jako v knize „Všichni hrajeme divadlo“. Typy lidí snadno k přečtení. Prostor v inscenaci je k větší gradaci (manželka). Překlopení do džungle i světlem vnímaný jako funkční znak, že všechno je možné. Všichni máme masky a statuty, obrany proti okolí, k tomu stojí v protikladu řád přírody vnesený „cestovatelem“. Hra a rej hodně bavil. Nabídka: nechat na začátku projít doktora čekárnou.

PV: Sympatické od začátku. Jednotlivé výstupy byly nevyrovnané, některé nenačasované, ale časem se od toho oprostil a od třetiny šel (hledal) po smyslu a výpovědi. Zvolil klíč k inscenaci jako náhled na herce jako mladé lidi, kteří jsou před prvními většími životními rozhodnutími. Pobaven větou: „Jedovaté hadé.“

Soubor: Každá repríza vypadá jinak, protože pokaždé vypadl někdo jiný. Tentokrát upravovaný konec se svatbou a zmatněný konec. Manželský pár v textu vychází z Plešaté zpěvačky.