Plénum:

Navrstvení představení. Příjemný trans.

Líbily se barvy, zasoustředěnost na ně, až po té vnímání hlasu a toho co říká. Každá vrstva byla něčím silná.

Pro některé: nejsilnější slovo a významy. Pro jiné mnohem víc obraz. Nutnost přepnout mozek k rozklíčování smyslu textu a obrazu. Pocit selhávání jako divák.

Na výzvu pojmout komplexně všechny složky nikdo nereagoval.

Taneční složka se stínohrou a igelitem často sklouzávají jen k formě, toto představení k tomu nesklouzlo. Jen občas balancovalo. Prožité pohybové věci.

Trochu předramatizované uměle. Nevytvářelo soulad mezi snahou vyjádření se herců a výpovědí. Krásné možnosti stínohry a trojrozměrnosti.
Utopení se ve formě: nefungovalo slovo, bylo bez dynamiky a přeestetizované.

Představení potřebuje zkušeného diváka, který dokáže zavnímat všechny složky.

Lektoři:

PV: Chválí vyrovnání se s prostorem. V Ostravě to bylo v jiném prostou a tady se ukázalo, že to jde i jinde. Někdy ale až moc poetické. Zmiňuje až bezděčnou komiku (klanění se Josému). Dobrý tanec, uměřený a upřímný přístup souboru má přesah. Nese zprávu o tom, že pohybové divadlo se dá dělat i tak, že chce něco říct. Přemýšlíte jako diváci o tom, o čem to vlastně je. Poetické obrazy, přesah. Základním motivem je dialogičnost mezi zadní a přední stěnou, mužem a ženou, hudbou a pohybem. Kvituje propojení scény a vyjádření s východiskem. Stínohra teď na přehlídkách v kurzu.

AS: Velice rychle se vnořila do synergie všech složek. Vypnula hlavu a nechala se nést úžasnými obrazy. Nebere to jako dialog, ale právě synergicky. Stínohru brala jako zarámovaný obraz. Tělesnost vepředu ale nefungovala úplně jako kontrast, protože tanečníci zůstali ve tmě. V obou plánech se hrálo stejně, A přitom by ale inscenaci dramaturgicky slušelo herecké odlišení. Rušena titulkami, které ji naladily na jiný žánr. Rušena kapsáčema. Silný text, ale také častěji se nechala nést vizuálními věcmi.

VH: Lapení do vlastní formy = ilustrace textu pohybem. (Např. ProArt). Chybí jevištní přítomnost a bytí. Tanec ideí a představ, ale práce s tím nedůsledná. Těší a zajímá jej narušování pevné formy. Rozbití formy vedlo k divadelnosti. Cítil patos na jevišti.

TŽ: Malířský igelit, nebo-li frostové plátno. Roztápění krajiny. Zajímalo ho, jestli je projekce živá a reaguje na věci tady a teď. Ale byla to trochu alegorie zaseknutá v čase. Titulky šly po westernu. Trivialita ilustrace. Obrazová konkrétnost šokovala. Před igelitem se nehrálo jinak než za ním. Skrumáž všech složek. Synergie ale někdy zbytečně znásilněná. Igelit nese haptickou zkušenost diváka. Volá po oběti igelitu, strhat ho.

Soubor: Práce s improvizací a málo časem, které soubor má. Nechat na sebe působit inscenaci komplexně.