Plénum:

Hledal divadlo při představení ale našel ho až v brožuře.

Chvílemi tam divadlo bylo a pak to nedávalo smysl. Po čase hledání opustila, naladila se a nechala se nést. Zábavnost hry s fólií.

Dojem z možné inspirace jinými inscenacemi, např. od skupiny Dred.

Těžké nalézání klíče.

Bavila pestrost. Různá interpretace, různé texty. S každou básní se pracuje jinak. Práce se dveřmi, foliemi, krabicemi neměl potřebu rozklíčovávat.

Geniální poslední sloka.

Lektoři:

PV: V Ostravě prohlásil, že „Divadlo poezie is not dead.“ Nadšení ze zvednutého praporu žánru. Generační výpověď, která není sebestředná ani patetická. Médium hlasu generace na základě průzkumu. Dveře jako vstup hlasu k publiku naprosto čitelné. Výstavba, scéna s kouřením, s tramvají, výrazné tečky. Asociace ohledně veršů: jistá strohost a provázanost s realitou na ostravský způsob.

TŽ: Dveře jako vstup z privátního prostoru do veřejného. Projekce ostravských reálií důležitá a funguje. Kostýmy trochu nepochopitelné, vytvářejí stejnokroj. Srovnání podle výšky. Trochu krasobruslení.

AS: Zmatení sundání futer a zvednutí jich. Výrazný, ale nerozkrytý prvek. Proč se některé materiály přináší a odnáší? Nadšená z tohoto projektu na základě poezie. Radí více se spoléhat na hlas. Nebát se jít do voicebandu a nechodit tolik do emocí. Oceňuje hudbu.

VH: Z pohledu performance: poezie vyžaduje jiné soustředění a jiné prostředky než divadlo. Kvalitní poezie chybí ve veřejném prostoru. Koncept oslovení lidí je perfektní. Přijetí inscenace u něj ale neproběhlo. Slovo zůstalo slovem, neproměnilo se v tělo.

Soubor: Inspirační zdroje různé. Některé texty byly kousky. Na konci otázky ze všech básní. Dovnitř se dostalo kolem dvaceti básní. Projekce – místa v Ostravě a otázky z básní. Původní myšlenka byla na pomezí experimentu, performance a divadelních prvků. Básníci patří do komunity autorů inscenace. Zraněná herečka po představení skončila s ortézou na ruce.