rozhovor s Markem Pražákem před festivalem:

Proč jste se rozhodli udělat zrovna tuto inscenaci?

Inscenace…možná se ten tvar dá i takto nazvat…se ve mě tvoří ty fragmenty kontinuálně a vzájemně se prostupují, prolínají, “evolutují”. No a pro akci samou se duch, tělo a mysl připraví na aktuální v čase a prostoru “manifestaci”. V mém případě se jedná o soustavnou práci. Takže vlastní “představení” (jak tento druh projevu pomocně nazýváme v divadelní a performativní sféře) je jen “úkrok”  k projevení universa skrz sebe.  

Zkoušíte/zkoumáte si v této inscenaci něco popsatelného slovy?

Zkoumání, zkoušení…to je principem veškerého mého činění jak ve vizuálním umění, hudbě, textu, pohybu…”zkoušet existovat jinak”, než je ta naše “zvířecí”, každodenní norma”. Co se týká zkoumání sama sebe svým uvědomělým vědomím, to snad patří k běžné mentální hygieně a je neoddělitelně spjato s tvorbou.    

Jaké si myslíte, že inscenace otevírá otázky, příp. jaká jsou hlavní témata či výrazné motivy?

Mé pojetí, chápání, vnímání a prožívání sebe jako součást vesmíru a naopak…

…z toho vychází témata vždy výrazně existenciální a týkající se především mne jako bytosti. 

Jakým způsobem tvoříte? – spíš režisérsky nebo spíš kolektivně?; spíš podle pevného scénáře nebo spíš volně?

Kombinuji ve své tvorbě, různé postupy, metody, přístupy, struktury… jedná se o vyloženě autorská představení. Od jemných nuancí přes drastické “nášlehy” až po žádoucí kartarzi.  

Kdo je autorem scénáře/vize, kdo inscenaci rozvíjí, dodělává, vybrušuje?

Jak jsem výše uvedl, z toho vyplývá, že pracuji v principu syntézy.

Dovolte mi zmínit pár slov o Ostravské Syntéze.

Dne 14. 5. 2026, tedy nedávno jsme v divadle Komůrka (scéna v rámci Komorní scény Aréna) otevřeli Galerii Ostravská Syntéza výstavou 8 autorů. Galerie je profilovaná na studenty, absolventy vysokých uměleckých škol a solitéry – to může být i středoškolák, autodidakt. Každý autor bude mít sólovou výstavu a v rámci vernisáže své “představení” (ať už skeč, grotesku, film, divadelní, loutkové představení, vizuální performování…aj.). Galerie je pod hlavičkou divadla a tudíž i témata tomu odpovídají. Tento “běh” 8 autorů má téma “Vizualita a scénické cítění”.

Autoři jsou studenti: 1x Damu (režie), 1x Jamu (scénografie), 3x Fakulta umění Ostravská univerzita (koncept, kresba, malba), Střední umělecké školy, Ostrava (malba – solitér), Masarykovy univerzity Brno (historie a režie), Slezská univerzita

(audiovizuální tvorba). Ostrava – tvorba v tomto prostoru má dlouhodobě výrazně “multimediální charakter” skrz žánry, média… Proto už v roce 2008 vznikla myšlenka Ostravské Syntézy, která je širším pojmem pro porozumění současnému dění v Ostravě. Ještě maličkost, byl jsem osloven jako kurátor. Tak se i stalo.

Učinili jste jako tvůrci nějaký zajímavý objev nebo získali zajímavou zkušenost?

Určitě…ono se to děje každý den, když “děláte”. Nějaké z “depozitu” zkušeností

jistě již 31. 5. v Písku. Motto zní: “uvidíte, co jste ještě neslyšeli”.

Kolikrát jste inscenaci už hráli a kolikrát ještě budete?

Jsme v procesu, takže každá inscenace je zároveň premiérou i derniérou.

Je to trošku více práce, ale o to je to napínavější.

V jakém prostoru inscenaci hrajete?

Scéna, kde mám pravidelné pořady je pod zmiňovanou Komorní scénou Aréna, Ostrava. Jmenuje se Komůrka, je to divadelní sál bez elevace pro cca 60 diváků.

Mé vystoupení je hratelné v jakémkoliv prostoru. Spíše komorním, akusticky dobrém

a uzavřeném. 

Co považujete ve své inscenaci za experiment?

V podstatě si myslím, že experiment neexistuje. Nedávno jsem viděl jak během koncertu s filharmonií – zpěvačka ťukala do pet flašky. Hudebně nula…ale tvářila se tak závažně, jako by to byl opravdu experiment. Takto vypadá experiment ve tzv. vážné hudbě. Pro experiment je důležitý kontext.

Jak je váš soubor organizován?

Řeknu Vám tajemství. Přihlášku (tu v Ostravě) jsem napsal “experimentálně”… samé nesmysly. Organizace je jednoduchá. Jeden týpek. 

Ale ano, už máme “skorosoubor”: jeden táta Tom – světla a vše ostatní (od Pepiny), jedna máma Johanka (od Pepiny) – garderóba a vše ostatní a Karin – druhá garderóba. Různě přibíráme, podle charakteru akce. Jak se ty naše děcka hlásili na režii (Damu, Jamu) tak nás takříkajíc nakazily.  

Jaký máte vztah k městu Písku?

Je to “….až příliš krásné město…” pro člověka z Ostravy. Takže pro klid duše ideální. Minulý rok byla vybrána na přehlídku do Písku inscenace Otevírám oči mojí dcerky Viktorky a její kamarádky Pepiny. My tátové jsme tam byli poprvé. Jeli jsme dělat kulisáky, šoféry, štáb ap. No a tak jsem si říkal, že bych se jako tatíček mohl “pochlapit”. A když mi přišla nabídka, přihlásit se na krajskou postupovou divadelní přehlídku Experis, rád jsem přijal. Samotného by mne to nenapadlo…ono je to moje “předvádění se” přece jenom trochu “experimentálnější”, než je zdrávo. 

Ještě o tom krásném Písku. My tady na severu vnímáme své město jako neuvěřitelně košaté a inspirující. Skládá se totiž z tolika neuvěřitelně bizarních, odlišných, kontrastních částí, čtvrtí, estetických, přírodních, sociálních struktur, kulturních uzlů, periferíí, industriálních nesmyslů… neustále kmitajících a vyvíjejících se….pro tvůrce ráj, i když někdy drsný, ale “vo to de”… a do těch krásných, dekorativních měst se štukami a věžičkami jedeme na výlet.

Pak hupky šupky zpět do ráje.