rozhovor s Martinem Vávrou (Wer? Rmut! se hraje v pátek v 18 h)

Proč jste se rozhodli udělat zrovna tuto inscenaci?

Původně to měla být úniková hra s minimálně jednou divadelně skutečnou a jednou domnělou mrtvolou, se kterou jsme si ale nevěděli rady takovým způsobem, že jsme radši napsali a do světa vypustili Rizoto, abychom se před zhruba rokem k nápadu vrátili a učinili z tohoto mentálního hlavolamu něco o poznání jiného, neboť se nám do mezitím toho vloudili Standfordský experiment, Duchampova fontána a korejské kolagenové masky.

Zkoušíte/zkoumáte si v této inscenaci něco popsatelného slovy?

Tak třeba reakce Olafa a Henrika na Auroru se mají odvíjet od toho, jaký dojem na ně Aurora udělá při svém prvním výstupu. Budeme se pokoušet svým způsobem nehrát, chovat se tak, jak bychom se chovali ve skutečném životě, kdybychom byli Olafem a Henrikem.

Jaké si myslíte, že inscenace otevírá otázky, příp. jaká jsou hlavní témata či výrazné motivy?

Obrovská přehlcenost informacemi, které se valí rychlostí povodně z nejrůznějších zdrojů, nepředstavuje zdaleka problémem jen pro ty, kteří nostalgicky vzpomínají na údery psacího stroje a občasný dopis v poštovní schránce. A když se pak z tohoto chaosu začnou vynořovat ti, kteří třímají návody, ovšem že bez záruky, je na velkou krizi teprve zaděláno. Přizpůsobit se, nebo uniknout? To je otázka dneška, to je hlavním tématem této inscenace.

Jakým způsobem tvoříte?

S Mirkem Paulíčkem tvoříme autorskou dvojici a toto je myslím již osmá společná hra a všechny jsou bez výjimky původní. Scénář se často přepracovává a nezřídka i po premiéře. 

Kdo je autorem scénáře/vize, kdo inscenaci rozvíjí, dodělává, vybrušuje?

Na scénáři i režii pracuji společně s Mirkem Paulíčkem. Nevedeme si žádné statistiky, kdo čím, kde a jak přispěl. Spíše než o nějakých příspěvcích bych proto raději hovořil o mé snad větší tendenci děj konstruovat a Mirkově zasazovat jej do sociologických souvislostí. Důležitou roli hraje i to, že dáváme poměrně velký prostor pro improvizace. To je sice rizikové, ale právě tento přístup podle mě krásně naplňuje pojem živé umění.

Učinili jste jako tvůrci nějaký zajímavý objev nebo získali zajímavou zkušenost?

Pokoušíme se hry koncipovat tak, aby si v nich většina diváků, kteří aspoň občas navštěvují divadlo, něco našla a jsme rádi, pokud se to podaří napříč vzděláním nebo společenskými třídami. Možná lze tedy hovořit o jakýchsi vědomě vytvořených vrstvách uvnitř našich her. Ale občas i nás překvapí, co se z našich inscenací vyklube a jak je někteří lidé interpretují. 

Kolikrát jste inscenaci už hráli a kolikrát ještě budete?

Zatím dvakrát a rádi bychom pokračovali.

V jakém prostoru inscenaci hrajete?

Premiéra proběhla ve sklepě pražské Kavárny Liberál, stejně jako několik předchozích premiér.

Co považujete ve své inscenaci za experiment?

Zkoušíme spojit klauniádu s činohrou, improvizací a někdy až hudbou na kanalizační předměty.

Jaký máte vztah k městu Písku?

Velmi těsný, protože do Písku jezdím od dětství a kousek od něj mám chalupu.