Plénum:

Bylo to hodně o poruše příjmu potravy. Líbilo se použití filmu a technologií. Obdiv k nestresování se. Význam snů nechal stranou. Olizování masa ve snu, nechutnost. Důraz na masky: umělý, dokonalý obličej. Užil si představení.

Nejvíc na tom bavila protichůdnost nátlaku, který přicházel – ze skutečnosti, co se očekává. Kult postavy – detox. Dvě strany jedné mince.
Porucha příjmu potravy byl prostředek, jakým hrdinka řeší své problémy, tlak společnosti. A ačkoliv vyhoví požadavkům společnosti, tak ani tak se nezavděčí a je opovrhovanou.

Divák jako přihlížející prožitku svázané ženy (tlak rodiny) se hrdinky vůbec nezastane. Bylo by fajn, kdyby to na konci nebylo tak čisté.

Promarněné očekávání rozlití mrkvové šťávy.

Vegetariánství není čistě nastavené: začíná se tím, že život je na houby a pak se to zvrhne převážně k vegetariánství. Spíše protest než idea vyhýbání se konzumu masa. Rozostřené navíc anorexií či bulímií. Aby to bylo o manipulaci rodinou, je tam vegetariánství příliš zdůrazněné. A naopak, aby to bylo o vegetariánství, není to dost propracované.

Pohybová práce s maskou vyžaduje stylizaci. Nedělat realitu s maskou.

Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)

VH: Skupina, která jde mapováním své situace a komunikace s diváky. Podvratné znechucení společností. Zapojení technologií. Tento tvar hodně inzitní, ale těžko přenositelný na diváka. Hodně citací, ale nejasných pro diváka. Nedokázal se napojit. Freudovský pohled na ženu. Začátek spokojenosti se svým životem – výčitka, že my, diváci, jsme také manipulátoři. Nezdála se přesvědčivá, ale důležitá. Přesná forma narušená nemohoucností sahat po věcech, když mají na sobě masky.

AS: Vnímala jako velmi silnou autorskou inscenaci. Pokračování loňské „lázně“. Téma vypovídající o tom, jak vnímají autorky dnešní situaci. Scénograficky opulentní. Live cinema a kamera zajímavá a oceňuje, že se jí nebojí. Zmnožování obrazů = rozehrané. Četla jako poruchy příjmu potravy v kontextu manipulace společnosti. Nespokojenost žít svůj vlastní autentický život. Autentický životní pocit při pohledu do „nalajnované“ budoucnosti. Silné představení s tématem. Zásek trojjediné hrdinky skrze maso – naše tělo, sexualita, přirozenost. 

TŽ: Hloubka představení. Frontální masky a promo spot – fasáda. Propadání se. Hledání roviny intimního prostoru, jestli je to ta před tím laptopem. Kde je opravdová tvář bez nánosů rolí. Prostor pro intimitu a spojení sama se sebou. Trochu banální, že mrkve jsou tam, kde je herečky dávají. Jsou velmi výrazné, ale není jasné, co tím chtějí říct. Nechutenství a chutenství. Jaký je ideál sebe sama? Chybí upřesnění, jestli vůči sobě nebo společnosti. Hodně nánosů. Nevěděl si rady se snem – důvod srnečka (lebky) – Blair wich! – nebezpečný sen. Citace, které zamotávají ten stav.

Někdy je vegetariánství móda, někdy je to status… někde v podvědomí se táže, co by takový Indián dělal v krajině, aniž lovil. Co bychom my dokázali ulovit. I rostlinu je třeba pozdravit. Proto se divil dehonestaci práce s mrkví.

RČ: Zaujala ho hodně zobecněná forma. Zmnožování obrazu a zároveň čistota a tma. Postrádal špetku tělesnosti a špíny. Skvělý zvuk mixéru.

Soubor:

Inspirace knížkou Vegetariánka a Žena k nakousnutí a Atomové návyky.

Mrkve v kalhotech byly vymyšlené dvě minuty před představením. Mrkev jako falický symbol. Ničení falického symbolu, který jsme ale na konci zapomněly zničit.