Plénum:

Oceňuje improvizaci. I se všemi chybičkami (Karla) tomu věřila. Nerušila ji ani AI. Karel dodával humor a autenticitu tomu celému. Celé plynulo, ale zásek byl u části, kdy se místostarostka rozbrečela, protože soucítila s ní zouvalství. Tleskání – nebylo jasné, proč a kdy se tleská. Přála si, aby některé scény byly delší.

Lektoři:
(Vladimír Hulec, Anna Saavedra, Tomáš Žižka, Roman Černík)

VH: Pracovali nejlépe s formou, čitelností příběhu a navíc možností nahlédnout do vzniku formy improvizace. Téma feministické, závažné, současné. Společnost si s ním často neumí počít. Je škoda, že na konci je shozena jako „největší blbka vesnice“. Touží po jiné formě než pokleslosti všeho.

AS: Pultovka s kutlochem, kde je samospráva, stolek a židličky a box Zásilkovny. Líbí se jí typy a detaily, se kterými si Valouny umí hrát. Dobré tempo a bez hluchých míst. Dobré reakce herecké. Předvedení rozpadu komunity tradičních vazeb – s další vrstvou, že sami herci působí jako jedna z komunit.

TŽ: Tady a teď na divadle je zajímavé, když se pracuje s myšlenkou, která se naruší a ustřihne se těsně před dekódováním. Je dobré impro vidět jako určitou hudební partituru a se střihem pro zachování tajemství, ve chvíli, kdy to vytváří určitou škálu napětí.
Specifikum koukání „do kuchyně“, kdy se soubor domlouvá. Diváka zajímá adrenalin existence na jevišti. Kvituje AI hudbu jako zajímavě splácaný tvar, který tam úplně seděl. Nelíbil se mu konec degradace metafory kolektivní zodpovědnosti.
Na jenom z dresů je Klempířství.

RČ: Autorský text. Vztah mezi muži a ženami. Zvláštní napětí z vlády nad vsí. Byl na hranici mezi setkáním a divadlem, protože seděl na okraji scény a viděl domlouvání se improvizátorů. Funguje to jako nadsázka, ale přitom to jsou jasné typy.
Scénografie je tak detailní (brambory, box, Karel…) – nakolik je vymezený prostor pro improvizaci, když je tak daná.

Soubor:

Hudba je AI.
Improvizace závisí na tom, jak se vyspíme. Jednou to tepe a jednou ne.
Klempířství je jen omyl.
Je to hra s textem a kostrou. Stříhání není náhodné.
Pracujeme na tom aspoň měsíc a čtyřikrát až šestkrát se nad tím sejdeme. A každý musí být spokojený. Existují dílčí detaily, které někdo náhodně řekne.

Potopení Irči je otisk společnosti.

Neprošlo jazykovou korekturou.