TŽ: Kontext divadla utlačovaných Augusta Boala – aktivismus, politické umění, meditace. Etapy, metodika skrze divadlo fórum, jak nakládat s diváky. 60. léta 20. století. Témata sociálního despektu vlády. Vstupoval do vězení, do témat utlačovaných žen. “Hrálo se” ve favelách, na ulicích, na náměstích, tj. v netradičních prostředích. Sám pracuje s Boalem v rámci site specific divadla.
K představení velké očekávání. Účast na velkém rituálu a tématu, které ve společnosti visí. Pro aktivizaci publika je třeba změnit roli i performera, který se stává mediátorem, komentátorem. Technika práce s divákem nefungovala úplně. Nebylo jasné, co je pozvání ke stolu. Role mají oba charaktery, např. Láska má v sobě i egoistickou sebelásku. Téma je důležité k otevření veřejné diskuse, být účastný. Je podstatné nebát se ukazovat v českém divadle podobná představení. Výzva pro diváky nefungovala.
Je možný, že mezi divadelníky nastal zápas: defenzivy vs. přidání se.
VH: Stanovení hranic.
Plénum: Srozumitelnost herců stěžovala jejich nesrozumitelnost. Téma sice sympatické, ale pocit manipulace. Ženy autentické. U diváků pocit nepříjemného pocitu, že se cítí viní a bezvýznamní, na místo vyzvání k diskusi. Chybějící možnost ztotožnit se s nějakou z postav. Zmatení z toho, co se chce po divácích. Porušování vlastních pravidel. Nejistota, kdy co udělat a kdy ne. Vybírání postav Utlačovatelem. Nebylo reagováno na postavy. Obava o slepou performerku, která to “jen” hrála, rozhodila jednu divačku, která se zapojila.
LR: Jako společenský akt obdiv. Otázka mentality odmítání, zdrženlivosti vůči činům. Zádrhel: přímočaré výzvy. Najít sofistikovanější cestu, aby šla zevnitř místo zvenku. Záleží na rozvržení postav. Tady alegorie. Musí být důslední. Agent své vlastnosti. Tím určovat, co je úkolem diváků.
MZ: Nesmírně výrazné. Chybějící organizace a rozčlenění děje.
PV: Chtěl mluvit o alegorii, personifikaci a experimentu. Debatu přesouvá na později. Vidlička: PP – poznání nebo propaganda. Rozhodnout se pro výstup z inscenace. Poznání bývá daleko zábavnější.
Soubor: Zkušenosti z workshopů na Ukrajině. Nešlo o divadlo fórum. Ukázalo to rozpolcenou situaci, společnost. Zvědaví, co z toho bude. Nebylo to nazkoušené. Frank Weisse je vděčný za zážitky, a že diváci zůstali až do konce.
Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, ZM – Zoja Mikotová, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, POM – Petr Odo Macháček, Plénum – všehochuť diváků, Soubor – tým dané inscenace
Jde o formu nebo obsah?
Nechci v divadle usínat ani vznášet kritiku. Chci se mu otevřít a nechat jej vstoupit. Ctít veškeré pocity, které probouzí kdesi v hloubi, uvnitř mé bytosti. Sytit duši, být s ní v kontaktu.
Techniky, které k tomu používá herec, režisér, osvětlovač, maskér či scénárista mě překvapují, a já se nechávám ráda překvapit! Zápletka vzbuzuje zvědavost a vtahuje mě do děje. Osobní prožitky herců, vnesené na jeviště, vzbuzují úžas, šokují, děsí, rozesmívají, a také v nás mohou rozeznít nejmocnější ze všech citů – soucit.
Dojde-li k zachvění uvnitř a vyjde ven soucit z duše třeba jen jediného člověka, zasáhne změnou celý Vesmír…
Mění se rázem atmosféra v sále…
Mění se pozice nás samotných v tomto světě. Díváme se na svou křehkost, bezmoc i zoufalství, které byly doposud ukryty. Vídíme, a hlavně cítíme svá omezení. Jakkoliv se v té chvíli bráníme, pohled a prožitek zůstává. Už nejde nic potlačit.
Cítíme hřejivou sílu lásky, kterou v sobě neseme. Zůstává s námi. Nemusíme být poslušní ani dobří. Ani nás nenapadne být agresivními.
Konec Utlačování.
29.5.2023, Kateřina M.Kvochová
Invisible theatre Kalawatsch R.A.J.
Děkuju za hezký text, hezký popis toho, co člověk někdy v divadle zažívá. Ale za sebe: téměř nic, co je ve Vašem textu popsáno, jsem při dotyčném představení nezažil. (Netvrdím, že je to jen problém tvůrců.) Taky se snažím vždycky divadlu otevřit, a často se mi to daří. Tentokrát ale ne.