odpovídá: Jarka Holasová, kontaktní osoba skupiny Děvčátko a slečny (ptá se Odo)

Jarko, dalo by se popsat, jakým způsobem a do jaké míry mluvíš jako režisérka/mentorka herečkám do jejich tvorby, nápadů, tendencí? Například: přinesla jsi námět? označila by ses za autorku inscenace? je v inscenaci nějaké místo, o jehož tvaru/pojetí jsi herečky přesvědčovala/přesvědčila?

Málokdy se sama podepisuji pod režii našich inscenací, snad jen u souborů nejmenších dětí, a i s těmi to mám tak, že tvoříme v týmu se všemi klady i zápory. Není to od mého stolu, je to společný proces. Společně hledáme, čteme, úkolujeme se, diskutujeme, trpíme, hádáme a radujeme se. Já pak jen na to koukám a říkám, co vidím a co si o tom myslím. A pak se zas hledá a tápe a nachází, až všichni souhlasí.

Na začátku je buď předloha nebo téma. U Modrovouse je to tak, že jsem donesla Ch. Perraulta a stalo se Kázání děvčátkům a slečnám pro Theatrum Kuks 2013. V souboru Mikrle potom vznikla kráska v dřevě spící I. a II. V Pohádkách mé matky husy je také Modrovous, který čekal a uzrál vloni. Premiéru měl na Theatru 2018, pěkně se tak naše spolupráce s Káťou a Monikou uzavírá…

Máte interně – ty a/nebo herečky – danou interpretaci/charakteristiku postav? Víte, kdo je kdo, případně kdo by mohl být kdo? Dokážeš vymezit, jak pevně máte tyto věci dané?

Máme, víme.

Pokud máte interpretaci postav relativně pevnou, stává se, že vám ji představení zpochybní? Pokud ji nemáte pevnou, stává se, že se vám po představení jeví jako jasná?

Každé zpochybnění po představení nás hodně baví. Kolik přemýšlivých diváků, tolik výkladů a možností. Jinak to vidí muži, jinak ženy, jinak mladí jinak starší, záleží na osobní zkušenosti

Co považuješ v této inscenaci za nejvíce experimentující prvek/otázku/přístup?

Nejvíc? Pro mě je to určitě reakce diváků v druhé třetině a v závěru každého představení

Jak vás napadla trampolína?

Přiznávám, že napadla mě…no, jak? Určitě proto, že ji po jídelně Toledo a nůši s hráběmi doma ještě nemám.