odpovídá: Ondřej Pumr, kontaktní osoba skupiny D.R.E.D. /Náchodsko Kladsko Pražsko/ (ptá se Odo)

Ondřeji, přečetl jsem si, že vás nezajímají příběhy, protože jsou všechny stejné. Je tomu tak? Je tomu tak i letos, pořád vás nezajímají?

Je to tak, že příběhy nás téměř nezajímají – např. proto, že se prakticky nemění. Dobrý příběh může být dobrý jako paradigma, asociační páteř, či třeba spouštěč imaginace. Sic erat in fatis. Sudetia non cantat. Sursum vestis, sursum sus.

Vaši letošní inscenaci kdosi stručně označil jako oratorium za smrt. Souhlasíš nebo bys ji označil jinak? Nebo bys ji neoznačil nijak? Nebo mě s označováním obecně pošleš do háje?

Souhlasím a přidávám moratorium na smrt čili morituri ludibundus.

Jak bojujete proti tomu, aby se do představení vetřel patos? Nebo vám patos nevadí, nebo ho dokonce hledáte?

Když se sem tam někomu omylem spustí patos z nosu, necháváme to být, neboť je obklopen tolika neomylnými nehereckými nepatosy, že se v nich skryje jako v kapesníku.

Je ve vaší letošní kreaci něco, co považuješ za experimentující?

Experiment je soubor jednání a pozorování, jehož účelem je ověřit nebo falzifikovat hypotézu nebo poznatek, které něco tvrdí o příčinných vztazích určitých fenoménů. My jsme určitý fenomén, který rád falzifikuje a leccos ověřuje. Jako experimentující a primát považujeme využití režisérské a herecké myšlenkové metody využívající Schrödingerův myšlenkový experiment a využití krabice.