odpovídá: Petr Marek, kontaktní osoba skupiny LÁHOR/soundsystem (ptá se Odo)

Petře, vaše letošní kreace je údajně krokem/návratem k větší míře improvizace, kterou Láhor v posledních letech nepovažoval za hlavní zaměření. Souhlasíš? Pokud ano, je toto směřování vědomé, úmyslné?

Měli jsme pocit, že jsme si v posledních letech toho připravovali už trochu víc než zdrávo.

Měli jsme třeba desetibodový scénosled a lidé si museli hlídat i některé konkrétní repliky. A dostali jsme chuť se vrátit k trochu svobodnějšímu pojetí divadla, na než jsme byli zvyklí v našich původních zcela improvizujících souborů, z nichž Láhor/Soundsystem vzešel. (Dekadentní divadlo Beruška, Divadlo V Soukolí, XXXH´X XOˇXXOXX, Divadlo Tolerance, Vichr z hor). Je v tom i to, že jsme na divadelních festivalech trávili čas místo koukáním na představení a povídáním si o blbostech honěním dějové kostry. A také si někteří z nás dodnes nebyli schopni své úkoly zapamatovat. Tak jsme se rozhodli pro trochu větší freeride, nicméně víme, o čem hra bude. Ale narozdíl od posledních let už nevíme, kdo přesně jsou všechny její postavy a kdy se potkají a proč. To necháváme vyplynout z aktuální nálady. Nicméně samozřejmě hrozí, že častějším opakováním se nám ustálí funkční motivy a dostaneme se opět do pasti. U některých minulých her se nám stalo, že mnohým reprízováním se z nich stala vlastně už skoro „nazkoušená“ činohra, jen s tím rozdílem, že dialogy zněly pokaždé jinak. Ale ono se prstě jednou za čas stane, že narazíme na natolik potentní základní východisko, nastavení konfliktu, že to pak už jede samo a říká si to o strukturu. Bojím se, že letošní hra může být i tento případ. Myslím, že námět je omnipotentní. Ale vzhledem k tomu, že představení v Písku bude teprve první reprízou, tak se nemusíte bát žádné ustálenosti, naopak my se musíme bát problému prvních repríz, kdy napětí premiéry opadlo a všichni mají pocit, že to „tak nějak zvládnou“. A nezvládnou.

Stále máte v názvu „soundsystem“. Myslíš, že jste stále soundsystémem, nebo plánujete být znovu soundsystémem, nebo ho máte v názvu hlavně kvůli udržení značky?

To slovo tam vždy bylo jen pro zmatení. Aby si lidé říkali: „Tak co to je? Je to teda divadlo nebo diskoška?“ A zároveň jako odkaz na svobodnou techno-scénu, v širším smyslu liberálnosti a komunitnosti. A zní nám to dobře. Divím se, že se lidé neptají spíš na slovo LÁHOR.

Co tě při posledním představení (kde to bylo?) nejvíc vzrušilo/překvapilo/šokovalo?

Potěšilo mě, že uprostřed hry vzniklo vpravdě operní číslo, které mělo svou funkčnost a ne pouze dekorativnost. A také jsem měl radost z účasti dětí a ještě z jednoho velmi primitivního a základního výrazového prvku, který jsme zatím nikdy nepoužili, ale jehož potenciál je obrovský. Ale nebudu ho prozrazovat.

Co považuješ v této inscenaci za nejvíce experimentující prvek/otázku/přístup?

Asi nic. Všechno z toho už si někdo před námi vyzkoušel.