včera se performovalo: Zběsilá pípa: Pivo věčně živo

Spíš koncert. Pokud bychom divadlo definovali jako situaci situací… atd. Pokud ho ovšem budeme definovat jako komunikaci komunikací… atd. (a proč ne), o divadlo se jednalo.

Z neupraveného, přirozeného bytí na stagi chvílemi (vlastně úplně často) vystupovaly prvotřídní a jiskřivé verše. „Chudý tloustne, tlustý chudne, má i látky močopudné…“

Celé to zhruba hodinové bytí mělo zvláštní autentičnost. Chvílemi koncertní (muzikanti bývají bez problémů přirození; divadelní herci to mívají vlivem stylizace a miméze a formy atd. těžší), chvílemi lidově divadelní – bez péče o jasný tvar či přesnost. Autentičnost úplně nerozbila ani (naštěstí jen někdy použitá) předehraná hudba, a vlastně jí prospěla nedbalá manipulace s mikrofonem – občas zapnutým, jindy vypnutým, jindy mimo dosah hlasivek; k show tohoto druhu taková nedbalost naprosto patřila.

Člověk v hledišti buď už předem ví nebo, věřím, postupně vytuší, že se nesetkává s performery, kteří jen tak něco plácají o chlastání. I když show jednoduché lidové chlastací prvky občas obsahovala, bylo stále cítit, že tvůrcům jde i o něco jiného. Jsou na pivo odborníky, znají v tomto oboru technologie, tradice, historii, historky, politické aspekty, a chtějí se o své poznatky s posluchači a hosty dělit.

Díky jejich odbornosti je i krátká pohádka o tom, jak pejsek a kočička vařili pivo, prodchnutá pivní a pivovarskou kvalifikací.

Hezké a příjemné vystoupení. Kam by šlo jít dál?: Myslím, že bychom se o pivu mohli dozvědět ještě mnohem víc, kdyby ta věc byla divadelnější, dramatičtější. Kdyby povídačky o prospěšnosti moku byly víc proložené skutečnými otázkami, které si i sami tvůrci kladou a na něž sami hledají odpověď. Často jsme se o blahodárnosti piva a problematičnosti globalizace dozvídali plakátovitě, formou prostého sdělení.

Ale jasně, zaznělo i: „skrz prsty se dívá jen moralista hloupý, dříve než mu hubu rozbijí.“ Takže radši nebudu moralizovat.

Velmi jsem si užil skvěle zazpívanou citaci z vyhlášky o vratných lahvích.

Trochu škoda, že jsme nemohli tuto show zažít přímo v hospodě, ve stolovém uspořádání a s pivem. Určitě by vznikl jiný druh divadelnosti a nabroušené verše by občas prořízly vzduch ještě ostřeji.

Později se během debaty ozval zásadní výrok večera z úst Petra Váši (asi necituji přesně): „Bylo by krásné, kdybychom ještě víc pocítili, jak jaterní buňka touží po molekule piva.“