VH: Prvně viděl na festivalu Svitavský fanda. Napůl koncert doprovázený loutkovým, až naivistickým, divadlem. Ve Svitavách působil jako groteskní hříčka. Prohřešky vůči loutkářskému řemeslu, ale kvalita komunitního divadla. Tady v Písku trochu mechanicky odvyprávěné divadlo.

ZM: Nemotivované odchází loutkářů z jeviště.

TŽ: Zná background Matěje Šefrny. Velké očekávání spadlo do intervalových, podobných sekvencí. Intermezza. Tok, který začal po určité chvíli nudit. Bakule, kmínky hrající divadlo. Nezaujalo jej tentokrát. Problém dosledovat přes fandění. Doporučení: ozvučit kabát.

PV: V rámci žánru a rozhodnutí, v rámci komunitního divadla perfektně udělané. Poetika a styl humoru jej ale míjí, což ovšem, jak sám říká, nehraje roli. Stanovený úkol splněn perfektně. Surrealistický zážitek byl neviditelný a tichý kytarista na scéně. Prý kvůli tomu, že se stydí.

Plénum: Stejný rytmus jako záměr působit nepříjemně? Frustrovaný navnazený divák nedostával, co očekával. Scénické čtení bez nadstavby. Chudáci loutky nemají co hrát.

Soubor: Geneze představení: Matěj miluje muziku, nesnáší divadlo. V původním plánu mělo být víc typů muziky. Pak se zjistilo, že by to loutky neunesly. Toto je první díl: totemové divadlo s hodnou muzikou.

Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, ZM – Zoja Mikotová, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, POM – Petr Odo Macháček, Plénum – všehochuť diváků, Soubor – tým dané inscenace