Plénum:

Mnoho myšlenek k zamyšlení, které bylo těžké usledovat v kombinaci ne vždy jasného pohybu. Někdy bylo těžké zpozorovat, kdo mluví.

Vodopád textu si moc užil moc. Nedůslednost kódu ztěžovala pochopení. Někdy zafungovalo, že se z toho stala polyfonie hlasů. Nepochopil, co tam obsahově házeli uklízeči. Líbil by se mu koncept postdramatického textu s mizejícími postavami.

Oranžové vesty jako porevoluční úklid. Hlasové modifikace dodávané některým postavám se tloukly s gestem.

Mladší generace se ztrácela. Přikládají to neznalosti postav (reálných lidí), kteří ve hře vystupují.

ZM: Připomnělo to hodně. Poučení. Souznění se zapomenutím textu. Zjevení. Mopy jako úklid. Líbila se čistota.

JL: Moc se líbilo. Ale toužila po zastavení alespoň na chviličku – na zpracování „textové povodně“.

Lektoři:

VH: Soubor poprvé na přehlídce a je tak konfrontován se světem, který neznají.

VČ: Komplikovaný text, kterého je hodně, pomáhá pro zapamatování prý rozstrkat do chlívků a pohybu na jevišti. Práce s pohybem není natolik propracovaná, aby to pomáhalo upevňování textu. Pohyb se stolem nepomáhá, protože se opakuje několikrát. Velice náročné na mozek. Doporučuje souboru zbavit se nároku „dělat divadelní divadlo“, pomohlo by např. sedět u stolu á la poslední večeře a nabídnout si a divákům tak více klidu k pochopení obsahu. Celý příběh je vedený intelektem, nikoliv srdcem, nedějí se tam situace, a tak není pohyb zásadní. Některé fyzické vtipy ocenila, ale protože nebyly úplně důsledné, klidně by je oželila.

TŽ: Režie tam byla: Kozelka zasáhl „oknem“. Scénograficky i kostýmově perfektně jasná „Nádražka“ na Smíchově. Bere gestus jako postoj. Bral to jako terapii proti Alzheimerovi. Děkuje, že se to stmelilo na konci. Vzpomíná si na jednotlivé osobnosti. Inscenace zasahovala šlágvorty jeho paměť. Generační poetika.

PV: Navrhuje angažovat TŽ, aby inscenaci dovysvětloval v pauzách. Kouzelné představení. Zajímal ho postoj souboru. Osobní šarm. Kouzelný text, pasáž o Hruškovi mu ale přišla nespravedlivá. „Petruška Šustrová“ by měla hrát hůř. Přesvědčivý a osvěžující postoj. Překvapil ho rozpor v postoji: berte či ne (od souboru) x text ale elitářský, old school. Nevýhoda je, že podobné věci rychle stárnou, po čase člověk neví, kdo je kdo. Ocenil Plastiky na konci. Doporučuje souboru přesunout se blíže k undergroundu, tím, že si pro sebe napíší hru sami. Rád by byl u zkoušení a nosil kávu.

VH: Uvažuje, zda může či nerežírovat. V nějaké fázi přestal klíčovat postavy, aby text působil jako plivanec vůči dění. Performativnost dobrá, pouze iritován, že není v kelímkách pivo. Bavilo by ho, aby se skutečně uklízelo. Takto to bylo trochu moc čisté. Vypadnutí textu se stane a patří k tomu, spoluvytváří divácký zážitek. 

Soubor:

Text od Kozelky napsaný jako monology Egona Bondyho, které soubor rozdělil na dialogy. Není třeba znát ty postavy, které mluví. Byť znalost pomáhá. Text lze sledovat i jako sled myšlenek. 

Při premiéře měli v kelímkách na scéně pivo a dokonce ho i rozlili a pak jim smrděly mopy, takže už to nedělají.

Vysvětlivky: PV – Petr Váša, TŽ – Tomáš Žižka, VČ – Viktorie Čermáková, VH – Vladimír Hulec, LR – Luděk Richter, ZM – Zoja Mikotová. Plénum – všehochuť diváků, POM – Petr Odo Macháček, JL – Jiřina Lhotská, Soubor – tým dané inscenace.