debata: MárgoPárgo – Povídky v Prajazyku

Plénum:

Po pěti minutách řekl, že na to není připravený. Ani událost, ani inscenace, ani performance. Fascinující energie, která neutichala. Suverénnost hlasového projevu. Otázka, zda-li se člověk může či nemůže přidat. Působilo to uzavřeně, proto nebyla jasná brána, že lze do toho vstoupit. Kdyby ano, mohl by vzniknout rituál, ve kterém se dá angažovat. Neví, jestli uzavřenost byla cílená. Obdiv. A zároveň zmatení.

Nenaladil se na vysílající vlnu. Očekávání k vyzvání vstupu. Házení rohlíku myším – formální, ale nefunkční. Rád se nechám ohrožovat, vtahovat, ale nebyla tam šance. Začalo to už zaklepáním, na které se nevědělo, jestli se má či nemá reagovat. Nebylo to náhodné, jen natolik neuspořádané. Jak to přijmout? Obdiv k tanci. Je dobré to vidět. Ale je tam tolik věcí, které působí jako jednotlivosti.

Líbilo se jako představení úplně nejvíc. Bylo to šílené. Dostal to, co chtěl. Bavila rovina filmu Jocker, klauna/blázna, medvídek Paddington 2, šílených 10 min, kde si připravil půdu pod nohama, na které pak stavěl. Až jednou vyhoříme a budeme nešťastní, tak to dopadne takto. Steppové věci… 

Výzva ke hře to určitě nebyla. Nejexperimentálnější věc, která tu byla. Kde je hranice skutečnosti a kde obrazu, kde je šílenství/jurodivost a kde začíná umění. Čekání na klíč k tvaru: odkud kam to má jít? Obdivuhodná energie. Chyběly obrazy.

Lektoři:

VH: Naskočil na flow této performance. Blízký tvar divadla. Bezdomovecké blues. Ocenění toho, že je vidět, co všechno performer umí a současně „živý Krchovský“ na jevišti. Výtvarné zhmotnění. Hodně výtvarné. Setkání s projevem hotového umělce, který se tím prezentuje.

AS: Vnímala to jako hraniční tvar. Bordel – ve smyslu přinášení věcí na scénu – tak poté začne jam session. Tady a teď, momentální nálada a zároveň uzavřenost. Hlídání si vnitřního prostoru. Pro jam session jsou mimořádné pohybové a hlasové prostředky. Kvituje objevení částečné nahoty – konec schovávání se za oblečení.

TŽ: Oceňuje formální dovednosti – i podruhé. Těšil se na texty, mámu – co bylo v Ostravě, ale tady to chybělo. U každého z performerů lze vystopovat jurodivost. Postoje na dřeň. Když je možnost je vidět je naživo, pak působí takhle roztříštěně. Je třeba na divadle zažívat i mentální ohrožení. Performance na hranici určité „sociální bubliny“, z určitého kraje. Takhle nějak si představuji Divadlo krutosti (Artaud). Léčivé divadlo.

RČ: Odhodlání pobývání na divadle. Skvělý pohybový aparát. Křehký člověk, který se dotýká svých vlastních hranic. Někde se pustí, jinde se limituje. Důležité setkání. 

Soubor:

Viděli jste špičku ledovce. Jídelníček toho, jak se dá evolučně zkultivovat skrze umění, divadlem, hudbou. Celý systém. Zrod toho se nazval ostravská syntéza.

Neprošlo jazykovou korekturou!

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>