inspirováno cikádami a jednou knihou; rozhovor se třemi tvůrkyněmi: Bárou, Kájou a Jarkou

odpovídá: Petr Marek, kontaktní osoba skupiny LÁHOR/soundsystem (ptá se Odo)

Petře, vaše letošní kreace je údajně krokem/návratem k větší míře improvizace, kterou Láhor v posledních letech nepovažoval za hlavní zaměření. Souhlasíš? Pokud ano, je toto směřování vědomé, úmyslné?

Měli jsme pocit, že jsme si v posledních letech toho připravovali už trochu víc než zdrávo.

odpovídá: Martin Mohr, kontaktní osoba skupiny JAMkA-drumka (ptá se Odo)

Martine, o inscenaci No time for losers jsem zaslechl, že se jedná o nekompromisní buldozer imaginací, že se neustále valí další sdělení a významy, aniž by si divák stačil vše srovnat v hlavě. Souhlasíte s tím?

Souhlasím.

odpovídá: Jarka Holasová, kontaktní osoba skupiny Děvčátko a slečny (ptá se Odo)

Jarko, dalo by se popsat, jakým způsobem a do jaké míry mluvíš jako režisérka/mentorka herečkám do jejich tvorby, nápadů, tendencí? Například: přinesla jsi námět? označila by ses za autorku inscenace? je v inscenaci nějaké místo, o jehož tvaru/pojetí jsi herečky přesvědčovala/přesvědčila?

Málokdy se sama podepisuji pod režii našich inscenací, snad jen u souborů nejmenších dětí, a i s těmi to mám tak, že tvoříme v týmu se všemi klady i zápory. Není to od mého stolu, je to společný proces. Společně hledáme, čteme, úkolujeme se, diskutujeme, trpíme, hádáme a radujeme se. Já pak jen na to koukám a říkám, co vidím a co si o tom myslím. A pak se zas hledá a tápe a nachází, až všichni souhlasí.

odpovídá: Ondřej Pumr, kontaktní osoba skupiny D.R.E.D. /Náchodsko Kladsko Pražsko/ (ptá se Odo)

Ondřeji, přečetl jsem si, že vás nezajímají příběhy, protože jsou všechny stejné. Je tomu tak? Je tomu tak i letos, pořád vás nezajímají?

Je to tak, že příběhy nás téměř nezajímají – např. proto, že se prakticky nemění. Dobrý příběh může být dobrý jako paradigma, asociační páteř, či třeba spouštěč imaginace. Sic erat in fatis. Sudetia non cantat. Sursum vestis, sursum sus.