Oceňuje improvizaci. I se všemi chybičkami (Karla) tomu věřila. Nerušila ji ani AI. Karel dodával humor a autenticitu tomu celému. Celé plynulo, ale zásek byl u části, kdy se místostarostka rozbrečela, protože soucítila s ní zouvalství. Tleskání – nebylo jasné, proč a kdy se tleská. Přála si, aby některé scény byly delší.
Číst dále »Lektoři:
TŽ: Kvituje, že se objevují současná témata: např. Inkluze „autisty“ toužíčího po mléku. Zažívá sám situace s hyperaktivními maminkami a do toho různé směry výchovy. Představení tedy působilo jako vhled do třídy. Potěšila ho řada nonsensů. Připomíná hlášku „ty nemluvíš, ty hraješ“, která ho ze hry vytrhla. Poté už nenastoupil zpátky do kabiny. Boalovský sociální akt – řešení problematiky. Placatá tematika jedeme na Mars dostává jinou dimenzi. Při zastavení, pocit momentu étosu. Tam cítil, že jde o něco zásadního, ale nedozvěděl se. Připomíná manifest Milo Raua, kdy improvizace může přecházet z různých emocí – z patu přes étos do logu.
Číst dále »
Nejnovější komentáře