stručný záznam debaty s lektory

Tomáš Žižka:

Pocítil jsem setkání matérie s idejemi. Matérie, z níž byl stvořen Prométheus. Nakonec odhození kýblu, což mi zarezonovalo jako „jsme v hajzlu, mělo by se začít znovu“. Představení se setkalo s tím, co se dnes děje – pandemie, a ještě více společenský rozpor.

Možné vylepšení: představení by nemuselo být tak frontální, mohlo by se s námi lépe setkat.

Petr Váša:

Je to zajímavé z několika důvodů:

Je to experimentální poezie. V šedesátých letech vznikla experimentální poezie jako něco módního. Ale byli autoři (např. Václav Havel), kteří ten experiment použili k nějakému poselství a snad až „znečištění“ umění pro umění. Je třeba být na hranici, na tenkém ledě, mezi poselstvím a absurditou.

Myslím, že tomuto souboru hodně pomáhá práce se znaky. Kbelík je nejprve kbelík (ikon). Potom se stane postupně znakem, symbolem a potom dokonce i metaforou. A pokud už znak vznikne, je velmi dobré, když dojde až k metafoře.

Vladimír Hulec:

Pokud Antikódy ožijí do divadelního tvaru, vznikají nutně nějaké jejich úpravy, doplňování, vynechávání apod. A tuto nutnost a možnost jste dobře využili.

Líbila se mi například situace, kdy stojíte na kbelících a snažíte se udržet rovnováhu a když se to nepovede, musíte opakovat básničku od začátku; ta byla velmi divadelní.

Jakub Hulák:

Užil jsem si napodruhé lépe než napoprvé. Když člověk zná předlohu včetně grafické podoby, nutně se vytratí jejich lehkost a existenciální kvalita. Například opakování stejného prvku je v grafice jiné než v divadle, například ho může být více.

Tomáš Žižka:

Připomněl, že divák je hmotou. Je třeba vždy snažit se zapojit tuto hmotu to celého procesu, vždy s divákem počítat, vždy ho vtáhnout.