VH: Pokračování včerejšího postmoderního divadla. Vyzdvihuje, že jde o autorskou věc. Otázka vědomosti a nevědomosti zpracování tohoto textu. Divák veden skrz monology a dialogy k vytvoření mozaiky záměru inscenace. Připomíná, že tyto texty vznikaly už v avantgardě. Kapku vyčerpané formálně. Mění se pouze doba.

VH: Ptá se, do jaké míry je to komunikace s divákem a do jaké je to terapie pro představitele, pro komunitu. Pravidla, která se porušují: práce s pointami. Podobně jako včera u Songů není klíč, tato inscenace tíhne k becketovskému zpracování. Nedotažené pointy. Viditelná generační konfrontace – starší performer versus ostatní. Ne zcela čitelné z celé inscenaci. Režijně i dramaturgicky možnost dotáhnout.

TŽ: Destrukce pilulek. Existenciální dramata “luxují svět”, rozkládají ho a pak předkládají dekomponovaný divákům. Připomínka včerejška: Kód uvnitř komunity, symbol (ikona) slouží při interpretování, idol – včera hudební dramaturgie, dneska zážitek s pilulkou. Každému pilulka přináší něco jiného. Čím je člověk ještě autentický? Předkládaný vyluxovaný, rozložený svět se sám zakuklil v sobě. Strašná spousta témat a divák se těžce pohybuje v čase. Nejde o nutnost vypointovávání, ale na rozdíl od arteterapie, je v divadle třeba to v nějaké chvíli krátit, střihnout, skočit. První projekce totální úlet do exteriéru, být sám sebou. Práce s detailem prostředků. Drobnokresba. Inscenátoři jdou na detail luxovaného světa: a každý z detailů hraje (stejné prvky dvojic, duety.)… Dostává diváka do vnímavé citlivosti ke všemu. K tomu je kruciální důslednost. Bez ní nápady jen projdou a stanou se další z atrakcí.

PV: Trojčlenka v sémiotice. Při představení s různými druhy znaků, je praktické vědět, v jaké jste kategorii: detail – doslovnost, symbolizace –  ikon (obrázek nohy) = noha , index (obrázek nohy = chůze), symbol (obrázek nohy = cestu životem). Diváci: zkusit si napsat na pár řádcích statement – rytmus, není vata. Nadšený z textu, že žádná promluva nebyla vata. Text ho zajímal víc než přístup, strategie je účinná a sedí k textu, ale po určité době unavuje. Narážka na timing: alespoň čtvrthodinky vyškrtnout a bude to akorát. V Americe největší strach ze zdrogované společnosti. Propojení myšlenek s tímto tématem.

ZM: Jedno obrovské setkání typů. Přibližování se k tvaru. Bohaté a poučené. Po skončení děs ze sledování něčeho dalšího. Moc myšlenek. Vizuální člověk, ale tady výpovědi převyšovaly vizuálnost. Zůstalo to jako lidské setkání. Jako divadelní tvar – potřeba se zamyslet nad dynamikou, kam se chtějí dostat. Vše bylo stejně důležité. Zbytnělé. Kratší by bylo divácky přitažlivější. Zaujala replika: “Nese si svou duši v dlouhé temné chodbě.”

VH: Zamyšlení nad literární dramaturgií. Navázání na “tekuté divadlo”. Připomnělo v konfrontaci stejného tématu pohybové divadlo Miřenky Čechové – výpověď studentů sami o sobě. Zapojení AI do výtvarného kód. Přiznaná AI. Tady něco podobného tady projekcí.

Soubor: RáDi – skupina z dramaťáku vzniklá za covidu, má více sekcí. Chtěli se scházet i během uzávěrek. Scházení se on-line. Povídání si o tématech, řešení jednotlivých náhledů. Na základě otázek vznikaly postavy. Každý individuálně sám za sebe. Poté jsme nacházeli, kdo má co společné. Do postavení jsme si postavy postupně vplétali. Až poté se cizeloval text.

TŽ: Organismus jako zcelování. Užívání si terapie být s lidmi jako komunita. Divadlo není budova, ale vztahy. Záchrana života.