TŽ: Popsal svůj divácký zážitek. Všiml si hned bílých vajíček připravených pod židlemi. Součást rituálu “černé slepice”. Přestrojené divadlo z 19. století. Návrat do skanzenu.

Světelný proud odděluje prostor na dvě kvality: postapokalyptická atmosféra a skanzen. Fascinace jednoduchostí chemických reakcí. Odstínil si pro sebe skanzenovost – folklór, zpívání. Touha po hledání receptáře, herbáře – držel se lidovosti. Přešleháno v teatrálních efektech. Volá po odstranění dýmostrojů, efektů. Spíše působilo jako performance než divadlo. Vlastní zkušenost z chemické laborky na škole: touha zažít výbuchy, dým, bez efektů. Lepší kontrast mezi skanzenovitostí/teatrálností a laborky. Chyběl čas na “dokoukání se”. Nerozhodnost, kam se to posouvá. Doslovnost. Někdy lepší ustoupit od ilustrativnosti a nechat to ve fatální rigiditě. Pro scénografa přeefektované.

Doporučení: Tma není důležitá. Chce to konzistentní světelný tok. Zapomenout na Black box. Experimentovat se světly a nepoužívat jen ta divadelní. LED útočí, nemají jemné přechody, jak tomu bylo u světel dříve.

PV: Vyzdvihuje výběr textu. Kniha z 80. let. Kombinace folkloru a surrealismu. Dramaturgicky geniální. Hlavním tématem, pochopil-li jej správně: Věda je novodobá magie. Inscenace spojuje aktuálně moderní A.I. a homunkuly. Mrzí ho, že se soubor vydal jen jedním směrem. Ptá se, zda týrání publika světlem a zvukem bylo úmyslné či nevědomé? Ostré bílé světlo a kouř vedlo k pálení očí. Střihy ve zvukové stopě divoké. Brutální pauza a žádné fade-in/out. Jestli vědomé, chce to podpořit.

Soubor: Ne vědomé týrání. Technický problém. LEDkový panel neumí reagovat “jemně”.

ZM: Zmiňuje nevýhodu divadelního sálu pro tuto inscenaci. Seděla příliš blízko. Věří, že z větší nadhled jakoby z vesmíru by pomohl vnímání všeho na podlaze. Rámec s prohlášením, že “Hra není pro děti,” u ní sice vzbudila zvědavost, ale na konci spíše utnul potlesk než, že by inscenaci přinesl něco dalšího.

TŽ: Připomíná mytologii dobrých duchů doma.

PV: Inspirace pro další díl… Had krmený mlékem v římské domácnosti. V křesťanských dobách přeměna v dobrého ducha.

VH: Experimentující – konfrontace s divákem. Rámec “To není pro děti” není samotnou hrou obhájený. Konceptuální rituál: konfrontace minulosti s budoucností, leč ve špatně zvoleném prostoru. Vajíčka jako tajemství. Nedůslednost ve vtažení diváků do rituálu. Doporučuje přenést do netradičního prostoru.

Soubor: Prostor jsme neznali. Normálně hrajeme na jevišti s lidmi. Prostorová omezení vznikla kvůli zahájení.

LR: Vidí dva protichůdné principy: pověrečná magie x současná věda. Vývoj pozpátku. Proč na jedné straně se nic nemění a na druhé to jde proti historickému vývoji. Ve folklórní části se stále něco chystá. Otevírá očekávání, která se nestanou.

Soubor: V rámci retrospektivy se hledá, kdy se člověk setkal s vědou. Na druhé straně ženský princip jako pomalejší, skoro neměnný vývoj.

V ženském se barví vejce. Na konci mají vzniknout přírodní cestou vejce nabarvená. Jde o srovnání toho, že dokážeme na sebe naplácat během 20 min spoustu věcí, ale přírodní proces jeden trvá dlouho.

Plénum: Krátká doba na obalení vejce. Nezafungovalo, protože vejce nebylo obarvené.

Otázka: Proč to není pro děti?

Soubor: Hledáme správnou vyváženost.