Debatu opět začali diváci.

Diváci:

Měli pocit, že soubor čeká, že si na závěr sednou na volné židle. Když si sedli, bylo těžké vstát a odejít. Až chuť na cigaretu některé přiměla k odchodu.

Cílem asi bylo vyvolat emoce. Forma mu přišla prázdná, nepromlouvala. Snažil se najít cíl a motivaci, odpověď na otázku, zda se má naštvat. Nemá rád repetice, když je tam hodně lidí, budí to v něm hrůzu z očekávání opakujících se cyklů textů. Málo se děje, jen se stane drobnost. Zajímá ho, co tím chtěli říct.

Lektoři:

VČ: Ovlivněna únavou. Měla problémy se sledováním. Sympatičtí lidé, kteří vzbuzují důvěru a jistě se nad tématem zamysleli, nedokázali ji ale přesvědčit, že sledují společný cíl. Uzavřené představení, které se líbilo „samo sobě“, ale nevyprávělo příběh divákům. Problém s rytmem představení, málo se pracovalo s gradací. Soubor předpokládal, že divák chápe symboliku holubiček, lamp, mužů v ženských šatech. Nejvíce matoucí byly situace, kdy dva mluvili za jiné dva. Nerozuměla: maskám, ženským šatům, rozdílům v kostýmech. Záměr a vyzařování skupiny je jí sympatické, ale nepochopila záměr.

TŽ: Kontext divadla utlačovaných Augusta Boala – aktivismus, politické umění, meditace. Etapy, metodika skrze divadlo fórum, jak nakládat s diváky. 60. léta 20. století. Témata sociálního despektu vlády. Vstupoval do vězení, do témat utlačovaných žen. “Hrálo se” ve favelách, na ulicích, na náměstích, tj. v netradičních prostředích. Sám pracuje s Boalem v rámci site specific divadla.